Lockwood and spol.

06. První přednáška

Ráno jsem byla v agentuře první. Naše stoly byly vyklizené a postavené tak jako ve škole. Sednu si do druhé lavice u okna. Vždy takhle s Harley sedíme. Vytáhnu si knížku a zaberu se do děje.

Nevím jak dlouho jsem si četla, ale po nějaké době přišel Jack. Ignoruju ho. Sedne si hned za mě. Vadí mi, že tu s ním musím sedět sama. Zvednu se a zamířím nahoru. Je tam skladiště, brousírna na rapíry a pak ten pokoj, o kterém mluvil včera táta. Dojdu až na konec chodby. Dveře jsou neudržované. Černá barva se už skoro sloupala. Dotknu se mosazné kliky. Je studená. Chlad se mi zažírá do kůže. I přes to nechám ruku na klice. Zhluboka se nadechnu. Jsem připravená otevřít ty dveře.

„Kat? Jsi tu?" ozve se dívčí hlas. Za chvíli se nad schody objeví hubená blondýnka. Úsměje se. Ryche pustím kliku a rozběhnu se k ní. „Ahoj, co s...," „Nic. Jdeme dolů?" změnila jsem rychle téma aby se Harley nevyptavala. Povedlo se. Sejdeme dolů. Vidím velmi známé tváře, ale vzadu sedí někdo nový. Je trochu podobný Jackovi. Akorát má brýle. Baví se s ním pár holek, které s Harley moc nemusíme. Ozve se hlasitý smích. S Harley na sebe pohlédneme a protočíme oči. Sotva se usadím do lavice přijde náš učitel z Akademie. Horst Sefert. Nemám ho ráda. Na akademii jsme ho měli na většinu hodin. Byl na mě zasedlý, ale jelikož jsem byly a jsem chytrá nemohl mě nechat propadnout.

Přednášky byly zdlouhavé, nudné. Málem jsem usla. Já, taková vzorná žákyně.

Harley už musela na autobus. A tak jsem se vydala domů. Vycházím ze dveří budovy a zahlédnu kluka, který byl ráno v agentuře nový. Loučí se s Snapy ( Shane, Natally a Pamela). S Harley tuto skupinku velice neinteligentních dívek nesnášíme. Pomlouvají nás, my je taky. Chovají se jako naprosté pipiny a malý nevychovaný haranti.

„Ahoj," pozdraví mě. „Ahoj," odpovím a on mě doběhne „Jak se jmenuješ?" Protrhne ticho. „Kathrin Lucy Jessica Lockwood," vyděšeně na mě pohlédne. „Ty jsi příbuzná s tím co vede tu agenturu?" „To bych řekla. Je to můj otec," „A ty se jmenuješ jak?" oplatim mu jeho otázku, „Nikolas MacCall."

Nastane opět ticho. To ale nedá mě a zeptám se. „Co ty tu vlastně děláš?" kouknu se do jeho modrých očí. „Jsem tu na zkoušky. U nás v agentuře už proběhly a já přišel teprve teď. Tvůj otec nabídl Marrise, že by měl volné místo pro mě," kývnu hlavou a zareaguju úplně nemístně. „Ty si tykáš s paní Fittesovou?" vytřeštím oči. „Jo, Marrisa je velmi milá," odpoví a nasadí ten nejúžasnější úsměv, který jsem viděla. Odtrhnu oči od něj a položím mu ještě jednu otázku. „Kolik ti je?" vypadá to jako když ho balím. „devatenáct​, tobě?" „Sedmnáct," zastavím, stojím před vchodem mého bytu. „Tak já už půjdu, tak ahoj," zamávám mu a a vejdu do dveří.

Nemám co dělat. S Harley dneska nikam nemůžu. A samotné se mi ven nechce. Ale já přeci nemám jen Harley.

Za půl hodiny sedím s Grace a Ginny v kavárně. Grace, tmavovlasá dívka za všech situací originální. Její upřímnost je někdy až nepříjemná. Naštvat ji je jako potkat Yettiho ve volné přírodě, ale když se vám to povede, stojí to za to. Směje se všem a všemu, ale na druhou stranu jsem nepotkala člověka, který by lépe naslouchal.
Ginny, špinavá blondýnka má odpověď na skoro každou otázku​. Narozdíl od Grace je tišší a konzervativnější. Dokáže pochopit, ale pokud ji svěříte nějaký trapas pamatuje si ho až do smrti. Pamatuje si dokonce i to co jste neřekli. I přesto jak jsou tyto dvě dívky odlišné jsou už od raného dětství nejlepší kamarádky.

Uprostřed hovoru mi zvoní telefon. Volá táta. Snad zase nedomluvil nějakou večeři s babičkou. „Ano, tati co potřebuješ?" zeptám se a odejdu od stolu kde s holkami sedíme. „Ehm.... Mohla by jsi prosím, co nejrychleji přijet do nemocnice, tady ve městě?" Srdce mi začalo bít o sto šest, naprázdno jsem polkla, až po chvíli jsem schopná odpovědět. „Proč? Co se stalo?" „No... Ono víš.... Nemilá věc. Je to blbý říkat po telefonu přijeď co nejrychleji, ono by pak mohlo být pozdě......"

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮
Děkuji za přečtení. Děkuji vám za vaši podporu.💓💖🎊🍫