Lockwood and spol.

04. Zjištění

Včera večer to dopadlo dobře. I když mě Jack pak našval svými poznámkami o mě. Domů jsem přišla kolem třetí hodiny ranní.

Do oběda se mi nepodařilo usnout. Skočím si dát sprchu, upravím se. Po dvaceti minutách v koupelně vypadám docela slušně.

Cestou do práce se jako obvykle stavím ve Starbucks. Dnes je tu opravdu hodně lidí. Stoupnu si do řady. Přemýšlím jaké kafe si dnes koupím. Budu na řadě. Vytáhnu peněženku. Sjedu pohledem k pokladně. Stojí u ní blonďatý, vcelku svalnatý kluk. Otočí se a mně dojde, kdo to je. Je snad všude. Schovám se za holku, která stojí přede mnou.

Doufala jsem, že si mě nevšiml a odešel. Vezmu si své čokoládové cappuccino a spokojeně odcházím.
„Ahoj Kat," ozve se. Leknu se, ale klidně pokračuju v chůzi. Je mi naprosto jasné, kdo to je.

Přišla jsem do agentury s Jackem za zády. Odložím si své věci na stůl. Jack šel hned za mnou. Já ale jdu k tátovi. Spěšně za sebou zavřu dveře od tátovi pracovny.

„No, a pak jsme tam počkali na toho pána. Peníze ti pak prý pošlou," dokončila jsem své vyprávění o naší včerejší akci. „Děkuji, Kattie konečně můžu ten případ založit." Jen se usměju a chystám se k odchodu.
„A Kat, dneska přijde na večeři babička , přijdeš?" kysele se zatvářím. Babičku nemám moc v lásce. Ale protože vím, jak to má táta s babičkou. „Jasně přijdu, kdo bude vařit?" „Já," řekne pyšně. Já se začnu smát: „Ty?" tváří se poníženě. „Já uvařím, v kolik se mám stavit?" „Přijdeš v pět?" „Budu tam," usměju se a vyjdu ven. Jack je samozřejmě u Harley. Nevrle se na ně podívám. Harley se přesune ke mně. „Ahoj Kat, jak bylo včera?" „Jo, šlo to."

Takhle dlouho jsme si s Harley dlouho nepopovídali. A pak jsem prothrla ticho: „Proč nechceš Jacka?" Čekala odpověď typu: Co to sem zase taháš? Nic ti neřeknu. Prostě s o tom nechci bavit. Ale opak byl pravdou. „Prostě to je debil, který si o sobě myslí mnohem víc, než je. A taky se chová jak mimino. A je ošklivý a navíc kouřil," ta poslední věta mě naštvala, ale nic neříkám. Jednak protože se s ní nechci hádat a druhak protože do přišel táta a tváří se vážně.

„Tákže, jak víte každé dva roky musejí lidé z agentur podstoupit přezkoušení. Zítra přijde pan profesor z akademie. Budete mít tři přednášky, každou na jeden den. Čtvrtý budete psát test a dívat na film. Ráno v osm tady. Těším se." Všichni souhlasně přikývli.

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮

Děkuji za přečtení 💖
Trošku kratší, ale snad nevadí.