Lockwood and spol.

21. Nešťastný návštěvník

„Je tu někdo?“ Zavolám do prázdna.
Třese se ve mně malá dušička. Dech se mi zrychlí. Po zádech mi běhá mráz a zakusuje se mi do kůže.

„Haló?!“ zakřičím znovu. Teď se ve mě strach změnil na nejistotu. Snad jsem nebyla tak blbá ani tak senilní abych nezamkla. Ale asi jsem byla evidentně tady nikdo není.

Sundám si boty a chci si sundat i bundu ale v kuchyni spadnou nějaké hrnce. To je teda drzý zloděj, ať to je kdokoli. Rozhlédnu se kolem sebe. Do oka mi padne deštník. Rychlé ho popadnu, přeci na něj nepůjdu s holýma rukama.
Vedle dveří do kuchyně se opřu o zeď. Zhluboka se nadechnu a těžce vydechnu, rukojeť deštníku sevřu ještě víc. Jsem odhodlaná podívat se do té kuchyně, kdo tam je.

V kuchyni to je jako po výbuchu. Skořápky od vajíček, prázdné krabice od mléka a polo rozsypané pytlíky s cukrem s pořádnou pokrývkou mouky se válely po celé kuchyňské desce. Sem a tam pobýhal vyšší kluk se sluchátky na uších. Hned mi došlo, kdo to je. To je můj bratranec z máminy strany, Dany. Na škole jsme se docela sblížili, je to fajn kluk, ale je strašně blbej. Je asi o dva roky mladší jak já. Studuje taky na Univerzitě. Rodiče žijí v malé vesničce pár mil od Londýna.

„Dany!“ Zařvu naštvaně. Nic, ani se neotočil. Jdu kousek blíž a konečně si mě všiml: „Jé, ahoj Kat říkala si něco?“
„Ne, ale co tu děláš?“
„Peču,“ a ukáže na ten nehorázný bordel.
„V mojí kuchyni?“
„No, víš přeci jak máma nesnáší když ji lezu do kuchyně,“ tohle není na jeho matce rozhodně to nejhorší.
„Jo to jo.... A jak ses sem proboha dostal?“
„Pustil mě domovník, řekl jsem, že tě chci překvapit, tak mě pustil.“
„Debil,“ utrousím. „A co tady teda děláš?“
„Asi bude lepší když ti to řeknu u čaje, co říkáš?“
„Jo, tak jo, ale nejdřív to tady budeme muset uklidit,“ povzdechnu si.

Skoro hodinu jsme jenom uklízeli. Pak jsem dopekla tu bábovku o kterou se Dany pokoušel a sedli si k čaji. „Tak co tady děláš?“
„Já nevěděl kam jít...“
„A domů si to třeba nezkusil?“
„Tam se nemůžu vrátit pokud chci žít.“
„Co to meleš za hovadiny?“
„Kdyby se táta nebo i máma dozvěděli, co jsem udělal, tak by mě pravděpodobně zabili.“
„Ale prosím tě, nic nemůže bejt tak hrozný, jenom to zvelicuješ,“ chlácholím ho.
„Jo? Tak poslouchej. Na intru jsem se zamiloval do jedný holky a pak jsme spolu začali chodit a tak... No a po asi dvou měsících jsme si řekli, že by jsme mohli zkusit se spolu vyspat. No všechno bylo fajn zalitý sluncem i doma jsem jim o ní řekl a vypadalo to, že by se to nemuselo posrat........“ říká to všechno tak ledovým klidným hlasem jako by to ani nebylo o něm jako by se hodila to ani netýkalo, ale v očích měl smutek na něm to vždycky poznám.
„Ale posralo,“ doplnila jsem ho když jsem viděla, že mu docházejí slova.
„...Jo přesně. V pátek za mnou přišla a podala mi něco podobného digitálnímu teploměru víš co myslím né?“ Přikývnu. „Místo čísel tam byly nějaký čárky, byly tam dvě myslím, a ona mi řekla, že to je pozitivní,“ vytáhne z kapsy kapesník a vysmrká se.
„Jako pozitivní těhotenský test?“ zeptám se nechápavě.
„Co jinýho asi?!“ vyjede na mě.
„Promiň, no a ještě něco?“
„Toho ještě bude, to se neboj. Já nevěděl co říct, prostě jsem tam stál jak idiot, koukal jsem na ty dvě čárky a v hlavě jsem si říkal, že tohle musí být vtip nebo nějaký sen. Pak  se mě zeptala jaký na to mám názor. Neodpověděl jsem. Řekla mi, že si to chce nechat a že by ji nevadilo strávit zbytek života se mnou a já zase mlčel. Rozbrečela se a já tam pořád jenom stál. Přestala brečet a začala na mě křičet a já pořád stál a pořád mlčel. Pak se uklidnila, vzala mi ten těhotenský test z ruky. Vzala mě za ruce a koukala se mi do očí a zeptala se mě jestli jsem připravený stát se otcem. A já ji odpověděl ,že ne že jsem moc mladý a nezodpovědný a nemůžu mít teď dítě. Vrazila mi facku, taky že jsem si ji zasloužil a spoustu dalších. Vyhodila mě ze dveří a křičela na mě, že mi udělá že života peklo. A to se jí taky povedlo.....“ hltala jsem každé jeho slovo, jen tohle mi stačilo abych pochopila, že se domů opravdu vrátit nemůže.

„..... Nahlásila mě na policii za znásilnění i když to vůbec nebyla pravda. Pozvali mě na stanici kvůli výpovědi. Nevěřili, jak by taky mohli když si ta kráva vymyslela takový blbosti, byl jsem tam dvě hodiny než mi uvěřili. Rodiče ani nevolali, poslali jim jen dopis, ale oni stejně odjeli na půl roku do Austrálie, takže  a si hned tak poštu nepřečtou.
Pak to vyřešili jen napomenutím, ale i z tohohle je zápis do trestního rejstříku a jak víš na Univerzitě můžeš studovat jenom s čistým rejstříkem. Takže mě vyhodili ze školy a taky z intru. Chyběli mi dva měsíce do zkoušek a z agentur jsem si mohl vybírat, ale teď jsem byl rád, že jsem sehnal místo v jednom obchoďáku na Oxford Street. Pozítří nastupuju. Tak už asi chápeš proč se domů vrátit nemůžu. A taky nemám kde bydlet.“
„Můzeš zůstat tady, můj gauč je ti plně k dispozici.“
„Kat! Ty si skvělá. Já-já ti budu se vším pomáhat a uklízet a mýt nádobí a další užitečné věci,“ říká nadšeně.
„To bych si měla nahrát,“ usměju se.

Uvařili jsme si luxusní večeři. Sedíme u televize a vtom mi zapípá telefon. Píše mi Kyle. Zve mě na nějakou párty u nich v bytě. Je zítra večer. Nikam nepůjdu, ještě se opiju a že se s někým vyspím. Dany mi kouká přes rameno: „Že tam půjdem, prosím, Kat půjdeme tam. Ani nevíš jak dlouho jsem ty dva neviděl. Prosím,“ prosí ukňouraně.
„Ne s Kylem nehodlám mít nic společného,“ řekni rozhodně.
„Ale vždyť se s ním nemusíš ani vidět natož bavit, pojď tam kvůli mě bude to sranda né?“
„Ale vždyť pozítří nastupuješ do té nové práce né? Nemůžeš mít první den kocovinu nebo dokonce přijít nalitej,“ snažím se najít jakoukoli záminku aby jsme tam nemuseli jít.
„Kat, tohle vůbec neřeš já kocoviny nemám, takže jdeme?“
„Tak můžeš jít sám, kluci tě rádi uvidí.“
„Ne to bude blbý, pojď se mnou, prosím.“ Už už se nadechuju abych mu řekla že dneska rozhodně nikam nejdu, ale volá mi Grace.
„Ahoj, taky ti přišla ta pozvánka na tu párty u Kyla?“
„Jo bohužel jo,“ řeknu sklesle.
„Tak fajn, alespoň máme zítra důvod k nakupování a neříkej že nejdeš!“
„Nebo?“
„Nebo se nastvu a to nechceš,“ na tohle nemám argumenty. Asi opravdu budu muset jít.
💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮

Tak je tu další kapitola ❤💗 stále slibuju tě budu psát pravidelněji ale okolnosti mají se mnou jiné plány. Takže se těšte na další kapitolu💗
Jinak moc děkuju za wiews😊😊💗