Lockwood and spol.

01. A co když Ne?

„Kattie! Kde si sakra byla? Máš hodinu a půl zpoždění!" křičí na mě táta. „Jo, promiň, asi jsem zaspala," řeknu a položím své oříškové latté na můj stůl. Sednu si a prohlížím si papíry, které mám na stole. „Nějaký nový případ?" zeptám se táty. „Jo, koukni se na to co nejdřív, dneska jdete s Kylem na hlídku, jasné?" Dost mě to zarazilo, já dnes nikam nejdu. „Ehm.... A co když ne?" zeptám se prozíravě. „Jak jako ne? Hele jednou je to tvoje práce a nejsi tu ani půl roku., tak se podle toho zařiď, jasné?" Chtěla jsem jít na párty, ale to asi u táty neprojde. „A nemůžu jít aspoň s někým jiným?" s Kylem jít nechci strašně mě balí, ale já ho nechci. Je ošklivý, egoistický, černovlasý namyšlenec, to radši půjdu sama. „Ne, Kyle je jediný, který je dnes volný a ten případ nepočká a samotnou tě tam nepustím," řekne táta a je vidět, že o tom už nechce mluvit. No, snad to přežiju.

Začala jsem si teda prohlížet ty papíry. Jdeme do muzea. Minulý rok tam někdo zavraždil hlídače. Spekulovalo se, že by to mohlo zapříčinit něco z parapsychických jevů, ale když si pozvaly agenturu Fittesové potvrdili, že tam se nic parapsychického neděje. Ale teď se tam objevilo něco nového. V noci na dnešek někdo nebo něco  všechny věci, které byly vystaveny, ráno našly poházené všude po muzeu, dokonce i venku. Nejdříve si pozvali policii, ale ti nic nenašli, a tak tam nasadili hlídku. Dva policisté ze tří tuto hlídku nepřežili. Třetí vypověděl, že se nic neobjevilo, prostě se jen proti nim vrhaly věci. Člověk by toto nedokázal, a tak napsaly nám a jelikož má být pozítří vystaven nějaký vzácný obraz, musíme to zvládnout dnes. Mám takový pocit že to bude Poltergeist (duch typu 2, který netvoří přízraky, pouze vydává spousty nadpřirozené energie a dokáže pohybovat věcmi). Není moc nebezpečný, ale škody dokáže napáchat. Stačí jen najít Zdroj (místo či předmět​ prostřednictvím, duch vchází do světa) a zničit ho.

„Kat? Jak pak se těšíš na večer?" poví Kyle, ignoruji ho, ale jemu to nějak nedochází. „Mám vzít nějaké pití? Uděláme si krásný večer? Jenom ty, já a nějaké pět set let staré věci, no není to romantika?" usměje se Kyle. „Nemyslím si, a nejsem moc na romantiku," odseknu mu a povýšeně odejdu. Nechci s ním jít. Představa, že s ním budu muset být zavřená v jedné budově s Poltergeistem, je hrozná. Na cestě k tátově kanceláři jsem potkala Jacka. Jack je blonďatý, nasvalený hezký kluk s krásně světlounce modrýma očima, který se mnou chodil do třídy. Závěrečné zkoušky napsal na čtyřku, pětku nedostal jen díky tomu, že zkoušky ze zápasu s rapírem měl za jedna.

„Ehm.... Ahoj Jacku," řeknu a nervózně si prohrábnu vlasy, kouknu se na něj. Ale on jen okolo mě prošel a utrousil: „Čau." Pokračuji v chůzi. „Tati, tady ti vracím ty papíry, už jsem si to pročetla," udělám psí oči. „A opravdu se mnou dneska nemůže jít někdo jiný?" Je vidět, že to tátu naštvalo, ale úplně klidně odpoví. „Ne, Kate, jdeš s Kylem a hotovo, ano?" „A proč nemůžu jít třeba s...," dělám, že se rozmýšlím, aby to nebylo tak nápadné. „Třeba s Jackem," a usměju se. „Ne, Jack jde s Harley dnes do parku." „A tak já půjdu s Jackem a Harley s Kylem," poprosím ho. „Kate, nechápu proč to tak překrucuješ, ty jdeš s Kylem a už se o tom nebudeme bavit, jasné?" „Jo," odseknu uraženě.

„Ahoj Harley," pozdravím blonďatou hubenou holku. S Harley se znám už dlouho, je to má nejlepší kamarádka. „Ahoj Kattie," obejme mě Harley. „A teď chci já," řekne ukňouraně Jack. Kdyby to říkal mně, tak ho objemu hned, ale on to říkal Harley. Nabaluje ji už dlouho, ale ona ho z nějakého neznámého důvodu nechce. Nikomu to nikdy neřekla. „Na to zapomeň," odsekne mu. „Myslím, že večer na přemlouvání budeš mít času dost, jdete spolu do parku," usměju se na Jacka a odejdu za Kylem, abych mu
sdělila co se bude dneska dít.

Kolem deváté večer jsme se vydali s Kylem k Muzeu. „Ouu... Vy jste ti z té agentury, pojďte dál," vyzve nás pán menšího vzrůstu s svazkem snad milionem klíčů. „Ty klíče nám dáte?" zeptá se prozíravě Kyle. „Ne, všude je odemčeno, ale všechno mám spočítané, takže hned poznám, když se něco ztratí," vyštěkl na nás. „No tak já půjdu domů, ráno na mě počkejte, ať si to tu zkontroluju a neudělejte tu nepořádek, před hodinou to tu uklidili." A konečně odešel. Najednou jsem tu jen já, on a vitríny, přesně takhle to odpoledne líčil Kyle. Nečekala jsem na něj a šla si prohlédnout prostory. Ještě že to tady je docela malé. V  jedné místnosti jsem něco slyšela. Slyšela jsem nadpřirozeno. Neumím to popsat, ale je to velmi zvláštní zvuk. „Kattie, kde seš?" No, teď už nic neslyším. „Nahoře!" „Promiň, ale nahoře je dost široký pojem," řekne pobaveně. „Počkej, jdu dolů." Jen co jsem to dořekla a otočila se k odchodu, vitrína za mnou se otřásla. „Kyle, přeci jenom pojď nahoru, jsem v té místnosti naproti schodům," křiknu na něj a přitom se stále dívám na tu vitrínu. Začíná svítit. Kyle nikde. Začnu panikařit, nevím co mám dělat. Vitrína se pomalu začíná zvedat. Vzpomenu si na ty policisty, co tu umřeli.

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮

Tak doufejme, že ji ta vytrína nesejme. Votes ani Komment neuškodí. Thanks❤