Lockwood and spol.

07. Bod zlomu

„Kattie, copak si dáš k snídani?" probudí mě hlas. Mužský a zněl šťastně, ale já vím své. Přesně před dvěma týdny jsem byla s Ginny a Grace na kafi. Přesně před dvěma týdny jsem celá uřícená jsem přijela do nemocnice a zjistila, že má babička prodělala mozkovou mrtvici. Dva dny jsme se s tátou stravovali v nemocničním bufetu. Spali jsme na křesílkach v čekárně. Po dvou dnech to Lily, žena která mě prakticky vychovala, sice tvrdou rukou, ale díky ní jsem taková jaká jsem, to už nezvládla. Od té doby jsem u táty. Ještě k tomu měla mamka nedávno výročí úmrtí. Máminy hrob znám dost dobře, ale teď na náhrobním kameni bylo ještě vytesáno Lily Susan Carlyleová.

„Palačinky, ale pod podmínkou že si dáš se mnou," zavolám rychle. Měli by si ho vybrat jako poradce na hubnutí. Za tu dobu strašně moc zhubl. Vždy byl velmi hubený a vysoký. Teď ale vypadal jako chodící kostra. Oblečení na něm viselo a často ani nevnímal.

Rychle na sebe něco hodím a prolétnu koupelnou. Nasaju vůni palačinek. V kuchyni to bylo jako po výbuchu. Na tátovi bylo poznat že celé noci nespal. „Tati jdi si sednout, já to dodělám," odstrčím ho od plotny a vezmu si do ruky pánev. Chtěl odporovat ale můj pohled ho zastavil.

„Ty palačinky byly výborné, že?" Pochválím a kouknu se na tátu. Ďoube se v tom jako malé dítě. Usměju se a vytrhnu mu vidličku z ruky. „A za kočičku," usměju se a začnu ho krmit jako nějaké nemluvně.

Konečně jsem ho donutila sníst celý talíř jídla. Tata usnul a rozhodla jsem se že se skočím podívat do agentury. Místo táty to tam teď vede George. S Harley jsme se taky neviděli dobu.

V agentuře vládl naprostý zmatek. Zabočila jsem hned do kanceláře. George se topil v papírovém moři. Nevšímá si mě. Vedle stolu jsou snad všechny novinky a časopisy vydávané v Londýně. Začnu se jimi prohrabovat. Jsou to velmi zajímavé titulní strany, tajemný les opět udeřil, londýnský lesní vrah?, Máme se bát chodit do lesa? Pousmeju se, kouknu na George, tváří se vážně. „Georgi co se děje?" Celé dva týdny jsem byla mimo. Nevím o ničem, o žádném vražedném lese jsem neslyšela. Nervózně se nadechne a spustí: „V lese nad Londýnem se objevují parapsychické jevy. Před dvěma dny tam zemřeli čtyři děti a včera dva dospělí a dvě děti. Fittesová se toho zřekla. Rotwelová má na starost případy v celém městě, takže tento velmi vážný případ dali nám. Ale problém je, že máme málo lidí. Musím někoho nechat tady, a včera měli čtyři lidi hlídku na statku u toho lesa, musí se vyspat. A jestli dobře​ počítám, tak pak zbyde Jack, Kyle, Harley, Mell, Danny a Trevor. Je jich strašně málo na ten velký les. Plus ještě nikdo neví, co tam všechno je. Všichni, co tam šli se nevrátili živí. Bojím se je tam poslat, ale nic jiného nám nezbývá." „To je strašné," posadím se do křesílka a zamyslím se , „no ale když k těm šesti přidáš mě, Natally a Shane tak nás už je devět a to je slušné né?" Oči se mi rozzáří, „s tebou jsem nepočítal myslel jsem že budeš doma s tátou," vyprávěl nadšeně. Ale pak jakoby mi někdo zapálil hračky přímo před nosem. „Shane ani Natally nemůžou. Včera byly u toho statku. Shane má polámané žebra a Natally zlomenou nohu. Ale můžu vám dát s sebou Tanyu. Bude vás osm a to by taky šlo. Všechno lepší než šest." Pravděpodobně mu teď spadl kámen ze srdce. Zvednu se a odcházím z kanceláře. „A Kat?" Ohlédnu se: „Ano?" „Mohla by si to tam nějak zorganizovat, prosím. Oni by si pravděpodobně vše zapomněli." Souhlasně kývnu hlavou. „Děkuji."

„Snad mám všechno," pohlédnu naposledy do batohu a zapnu ho. Trvalo neskutečně dlouho než jsem všem vše zabalila. Venku už je tma, budeme muset vyrazit jestli to chceme za jednu noc zvládnout. „Všichni​ si ještě jednou zkontrolujte jestli máte všechno, pak se co nejtepleji oblečte. Sraz bude za patnáct minut venku před budovou, buďte tam prosím včas a všichni," kouknu se přesně na Kyle, Jacka a Trevora.

„Tak kde jsou," podupávám nervózně nohou. Konečně vylezou ti tři na které čekáme. „No kde jste?" Probodnu pohledem ty tři. Odpovědí mi je velký výbuch smíchu.

Už začíná být zima dopnu si bundu až ke krku. Za pár minut jsme u toho lesa. Je to kousek. Večerní Londýn je tak krásný. Na ulicích je málo lidí. Světlo pouličního osvětlení se odráží v posledních kouscích přemrzlého sněhu. Není zvykem že by tady byl sníh, ale v posledních letech je to tu skoro normální. Vyjdeme z města, úzkou polní pěšinou se dostáváme k lesu. Zastavím kousek od něj. „Takže lidi, půjdeme po menších skupinách..," přeruší mě hrubší chlapecký hlas, „ a proč by si o všem měla rozhodovat ty?" protlačí se dopředu blonďatý kluk. „Jestli chceš můžeš ty, ale stejně si myslím, že nic kloudného z tebe nevypadne," odseknu, „to už není tvoje starost, Kathrin." odstrčí mě stranou a stoupne si na kámen opodál. „Půjdeme po jednom, budou kilometrové rozestupy, aby když se někomu něco stane ,tak aby byli u něj co nejdřív." „Tak to je teda pěkná blbost," odseknu, „jak si chceš zavolat pomoc když budeš mrtvý? Pojďme alespoň po dvojicích. Stejně si přízraky nebudeme muset hledat, oni si najdou nás," nasadím chytrý výraz. „Tak dobře Kathrin uděláme to takhle, ale udělal bych dvojice holka kluk, já půjdu s Ha...." asi chtěl něco dodat, ale Harley promluvila. „Já s tebou nepůjdu na to zapomeň, jdu s Dannym," naštvaně na něj koukla. „Chtěl jsem říct s Kathrin, tak se hned nezavzdušňuj!" okřikne ji. To je snad poprvé co slyším, že on na ní zvýšil hlas. Jack, jakoby nic pokračuje ve svém monologu. „ Buďte opatrní, v případě že se vám někomu něco stane nebo si nebudete vědět rady s přízrakem, zapískejte na píštalky, které vám tady Katt rozdá," podal mi malý balíček. Každému dám do ruky malou svítivou píšťalku, „ty píštalky slouží taky k tomu aby jsme se jakš takž viděli. A opravdu si dávejte pozor na každém kroku, nevíme co tu je a to je špatné, nevíme co čekat, ale pokud to dokážeme, né jen že osvobodíme londýnský les od duchů, taky to naší agenturu vystřelí na na žebříčku popularity na vrchol. Budeme agentura co zachránila celý velký Londýn před duchy." seskočí z kamene, rozsvítí baterku a rukou naznačí ať jdeme.

Rozestavíme se se na okraj lesa. Jack a já dlouze pískneme na znamení, že tato poněkud rozsáhlejší hlídka začala. Přede mnou se otevřel velký, temný a nehostinný les. Koruny vysokých stromů mizely v černé noční obloze. Kromě stromů tady nic neroste. O vystouplé a suché kořeny se div nepřerazím. Vedle mě jde pravděpodobně Jack, já však vidím jen svítící píšťalku a pruh světla vycházející z jeho baterky. Pohlédnu nahoru. Před námi je kopec. Tmavý, skoro neviditelný kopec. Najednou vše zalije záře. Na pár chvil mě to oslepí. To bude maso, pomyslím si, vytáhnu rapír a rozběhnu se za Jackem.

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮

Děkuji za přečtení 💖 Slibují že příště už to bude akční.💙💚💛