Malý krůček od cíle.

1.První krok

,,Další.. " vyděsím se. Jsem na konkurzu do úžasné společnosti. No asi bych to měla vzít od znova.
  Jsem Kaselin. Jsem dívka okolo 19 let. Žiju v malé vesnici nesoucí název Kwanzim. Není to moc proslavená vesnice, ale o pár kilometrů dál je město kde je nahrávací spolecnost. Už od malička si přeju být zpěvačkou. Mám úžasný hlas a každý mi ho chválí. Dnes jsem ráno vstala a myslela, že bude úplně obyčejní den. Vstanu, půjdu máme pomoc do kadeřnictví, budu tam celý den, přijdu domu a padnu na postel úplně bez energie. Ale dnes to bylo jiné. Mamka mně jako každé ráno vzbudila. Jenže dnes to bylo hodně brzo ráno. Měla jsem dojem, že chce pomoc v práci. Pak mi však došlo, že je ten nejlepší den. Den kdy mně možná vezmou do společnosti.
Udělala jsem si rychlou hygienu a rychle jsem se připravila.
Mamka už ze zdola troubila z auta. Vzala jsem si tašku a hned běžela dolů do auta. ,,Jsem tu.." řeknu a mamka hned nastartuje. ,,Tak co?" Kouknu na mamku. ,,Co?" ,,No jak se těšíš na konkurz?" ,,Jsem nervózní.. " odpovím. Mamka začne lehce sledovat co dělám. Vytáhnu si z baťůžku texty a mobil se sluchatkama. ,,Mami nebude ti vadit, když se procvičím?" zeptám se. ,,Jistě, že ne. Budu ráda, když mi něco zazpíváš." Usměje se. Dám si jedno sluchátko a najdu svojí hudbu. Začnu zpívat.
Cesta nám uběhla docela rychle. Když mamka zastavila, byla jsem v šoku. ,,Co se děje?" ,,Jsme tu.." řekne mi mamka a otočí se na mně. ,,Mám strach." Ona se na mně usměje. ,,Ty to zvádneš. Když už jsme tady tak si aspoň něco zařídím." Budu ještě ve větším šoku. ,,Já myslela, že půjdeš se mnou." ,,Lin ty to zvládněš sama. Jsi silná dívka. A navíc tam budeme všichni. Akorát nás neuvidíš." ,,Jak to myslíš?" zeptám se jí. ,,Tady.." ukáže na srdce. Usměju se. ,,Tak jdi a udělej mi radost." Rychle si vše uklidím. ,,Tak tedy dobře. " Mamka se ke mně nakloní a políbí mi čelo. ,,Buď úžasná jako doma." Obejmu ji. Pak otevřu dveře. ,,Tak pa." řeknu a vylezu z auta. Pak zavřu dveře a mamka mi naposled na povzbuzení, zatroubí. Odjede. Otočím se ke studiu. Posunu si brýle o něco víš, abych viděla. Nadechnu se a půjdu dovnitř. Už jen ten pohled mně oslní. Pořád bude okolo mně někdo chodit. Nějakým způsobem se procpu na recepci. ,,Em..dobrý den, já přišla na ten konkurz." Recepční se na mně otočí. ,,Za chvíly přijde Kael. Odvede tebe a támhle tu skupinku na přímací řízení." ukáže na ně. Jen kývnu a přesunu se k té skupince. Vytáhnu si z baťůžku texty. Začnu si je znovu projíždět. ,,Vítám vás v naší úžasné společnosti. Dnes je náš den. Vybereme si dnes jen tři osoby co postoupí do dalšího kola přijímání. Já jsem Kael, jsem vaše průvodkyně. Tak pojďte za mnou." Všichni se za ní vydají. Také se vydám, ale narychlo si slabou gumičkou svážu vlasy do culiku. Texty budu stále projíždět. Náhle narazím. Texty mi vypadnou z rukou a já spadnu na kolena. Gumička mi rupne a mé vlasy mně pokryjí. Začnu se pomalu zbýrat. Někdo mi pomůže. Lehce přes vlasy spatřím, že mi pomáhá kluk. Náhle se skloním k poslednímu textu jako on. Naše ruce se setkají. ,,Em...moc se omlouvám. Jsem obvykle dost nešikovná." ,,To je v pořádku. Taky se mi to dřív stávalo. " Zvedne se ze země a podá mi ruku. Chytnu se a on mi pomůže na nohy. ,,Jsem Daem. Jsem člen jedné skupiny, co tato společnost vlastní." udivím se. Vytáhnu mobil a kouknu na pár fotek a pak na něj. ,,Ty jsi Daem Huyng..." Začnu být nervózní. On na to kývne. ,,Ó můj bože.. " Budu v šoku. ,,A ty jsi?" zeptá se. ,,Em..promin. Jsem Kaselin. Jdu na konkurz." On sklopí pohled na texty. Budu stále v šoku, ale i nervózní. ,,Máš pěkné texty. To je tvoje práce?" znovu se zeptá. Jen kývnu. ,,Koukám, že ti Kael s ostatníma utekla. Jestli chceš, tak tě tam odvedu." Usměje se. ,,Em..nechci tě vyrušovat od zkoušení." ,,To nevadí. Stejně máme teď pauzu. Tak pojď, zavedu tě tam." Vytáhnu z batohu gumičku a sponu. Rychle si spletu cop a od konce ho zatočím do šneka. Sponou konec přichytím k hlavě. ,,Jsi fakt dobrá. " ,,To mně naučili na škole. Nedávno jsem dochodila kadeřnictví. Pomáhám i mamce v salonu." ,,Tak to je dobrý. Hodila by jsi se k nám do týmu." Ztuhnu. ,Být v jednom týmu s Daem? To by bylo úžasné.' pomyslím si. ,,Jsi v pohodě?" zeptá se. ,,Em...jo." Usměju se. ,,Tak pojď, odvedu tě. " Daem mi podá texty. Nejistě si je vezmu. Daem půjde přede mnou. Budu sledovat jeho kroky. Vlasy, jak se mu lesknou. Budu prostě na něm sledovat úplně vše. ,,No tak jsme tu." ukáže na místnost kde všichni čekají. ,,Em..děkuji za pomoc." ,,To byla maličkost. Já rád pomáhám." Usměje se. ,Má tak krásný úsměv.' pomyslim si. ,,Daem..co tu děláš?" Přijde k nám ta dívka. ,,Kael tady Kaselin jde na konkurz a vy jste jí utekli. Jen jsem jí pomohl." Ona jen kývne.  ,,Tak já jdu. Musím jít zas trénovat. Tak držím palce." ,,Děkuji." Naposledy se usměju a on mi to oplatí. Odejde. ,,Ahoj jsem Kael. Moje jméno asi už znáš." ,,Jo to znám, ale ještě jsem neměla možnost se s tebou bavit. Jmenuji se Kaselin. Jdu na konkurz. " ,,Jo je mi to jasné. Jinak by jsi tu nebyla. Momentálně tam někdo je, ale za chvíly půjdeš na řadu" Kývnu.
,,Další.." vyděsím se. Pak se schopím a vejdu do místnosti. Za mnou se zavřou dveře. ,,Tak tedy...začnete s tím." Budu nervózní. Místo toho uteču ven. Proběhnu okolo Kael a pak dál chodbou. Nakonec zatočím někam kde nejsou lidi. Na schodiště. Otevřu dveře a hned je za sebou zavřu. Pomalu si sednu na schody. Začnu zpívat písničku co jsem měla na konkurz. Začnou mi stékat slzy. Rozbrečím se. ,,Moc hezky zpíváš." otočím se. ,,Daem...em...co tu děláš? Nemáš zkoušet?" ,,Jo, ale trochu jsem se lekl. Vyšel jsem ven ze zkušebny a slyšel jsem tvůj zpěv. Tak jsem ho následoval. Došel jsem až k tobě." Uvidím jak je rozcuchaní a neupravení. Z baťůžku vytáhnu hřeben. Vstanu a půjdu ho upravit. Vlasy mu zčesám a ofinu mu dám na patku. ,,Teď ti to víc sluší." On mi utře tváře. Budu v šoku a pak se usměju. ,,Tak a teď to sluší i tobě." On mi úsměv oplatí. ,,Tak jak ti to vyšlo? " ,,Em...nějak. Zpanikařila jsem a hned utekla. Myslím, že to už nedokážu." Skloním výraz. ,,To je mi líto." Někdo otevře dveře. ,,Daem? Kaselin?" Zvednu hlavu. ,,Em..Kael? Děje se něco?" zeptá se Daem. ,Bože, on je tak kouzelní. Úplně vše mně okouzluje. Co si mám počít? Chtěla jsem si splnit cíl, ale objevil se on. Ten nejkrásnější kluk na světě...' mé přemýšlení vyruší otázka. ,,Kaselin chceš to zkusit znovu?" otočim se na Daemho. ,,No já nevím. Určitě to zvořu." ,,Věřím ti." On se na mně usměje. Nemůžu mu odolat a kývnu.
Kael a Daem mně dovedou zas zpět. ,,Hoši myslíte, že to tady dáma může zkusit znovu?" zeptá se Daem hned co vejdeme dovnitř. ,,Heleď je mi to líto Daem, ale momentálně jsme našli zlatý hlásek. " řekne jeden z mužů a ukáže na dívku, která zrovna zpívá. Daem se na ní otočí. Bude to taková ta namyšlená dívka. Zhnusím se. Brýle si zas nandám pořádně. Pomalu a tiše se vyplížím ven.
Budu sedět venku před studiem na lavičce. Se slzama v očích napíšu máme, že mi to nevyšlo. Pak mobil uklidím. ,,Kaselin..." ozve se za mnou hlas. Otočím se. Bude to Kael a lehce ke mně poběží. ,,Mám pro tebe nábytku. " řekne a doběhne ke mně. ,,A jakou pak?" zeptám se smutně. ,,Prý si vystudovala kadeřnici?" zeptá se. Jen kývnu. ,,Možná bych pro tebe sehnala práci. Teda jestli chceš. " usměje se. ,,To jako fakt? " Kael kývne. Obejmu jí. ,,Bude to takový první krok..." řekne mi.