Malý krůček od cíle.

3. ,,Protože něco cítíš?"

Sladce zavřel oči a já taky.

***
,,Vstávat lidi. Zaspali jsme." Uslyšela jsem výkřik z chodby. Daem se pomalu vzbudil. Vyděsil se. ,,To jak se stalo?" koukal na mně. ,,Promiň, ale měla jsem noční můry a ty jsi si ke mně lehl." schovám obličej. ,,To byl vtip, má Lin." Kouknu se na něj. ,,Daem?" zeptám se udiveně. On se zarazí. ,,Já myslel, že tě to potěší. " řekne s úžasným úsměvem. ,,Lidi vstávat. Pohyb." Ozvalo se zas z chodby. ,,Měli bychom se připravit. " ,,A proč?" zeptal se mně Daem. ,,Asi protože jsme všichni zaspali." ,,Ne nezaspali. Kael takto vyvádí pokaždé co je nějaká akce. Nastaví si budík o dvě a půl hodiny dřív a všechny uhoní, aby se připravili. Pak jdou vzbudit mně a já jim jako vždy řeknu, že to Kael znovu udělala. "  Usměje se. ,,Máme ještě dvě hodiny než nás začne zas honit." Daem vstane z postele. Otevřou se dveře. ,,Daem!" Všichni kluci hned zakřičí. ,,Už zase hoši? Vy se snad nikdy neponaučíte." Řekne jim. Kluci se plácnou přes čelo a odejdou. Daem za nima zavře. Vstanu z postele a hned ustelu jak svoje tak i jeho. Dám to vše na postel. ,,To si nemusela. Večer až přijdeme tak stejně padneme na gauč v obývacím pokoji a všichni tam usneme. Pak k ránu se jako vždy konečně doplazíme do pokojů a po chvíli bude Kael říkat, že musíme na zkoušku. Jako vždy. " Sklesne. ,,To je jedno. Nemusí to tu vypadat hrozně. " Usměju se a povšimnu si, že si toho všiml. ,,Takhle nikam s námi nejdeš." Daem se otočil ke skříni a hodil po mně tričko. ,,Bude ti to asi velké, ale stále lepší než to co máš. " Zavře skříň a přešel ke dveřím. ,,Až budeš převlečena, pojď dolů. Pomůžeš mi se snídani." Deam otevře dveře. ,,Děkuji. " Řeknu mu. Odejde a já se rychle převléknu. Pak seběhnu schody dolů. Mezi dveřmi se střetnu s jedním členem. ,,Em...Promiň Jumi." Omluvím se mu. ,,Ty znáš moje jméno? " Udiví se. ,,Jsi člen známé skupiny. Znam vás všechny, ale jen na povrch." ,,Jo tak to nás určitě časem poznáš." Projde okolo mně a půjde nahoru. Vejdu do kuchyně. ,,Jdeš pozdě. " řekne Daem. ,,Jak to myslíš?" zeptám se. ,,Měla jsi se převléknout a hned přijít. Ne se vybavovat." ,,Já jsem se nevybavovala. Jen jsem se omluvila. A navíc nejsem tvá věc... " Byla chyba tohle říct. Daem mi chytil ruce a opřel mně o stěnu. ,,Od včerejšího večera nám patříš. Budeš nás poslouchat na slovo. A mně nejvíc, protože..." ,,Protože ke mně něco cítíš?" Skočím mu do řeči. Bude udivený. Pustí mi ruce. ,,Mám pravdu, že? " zeptám se. ,,Ne. Nic necítím. Jen nenávist. Dodelej ty housky a dej mi pokoj.." Odejde do obývacího pokoje. Rychle se pustím na housky. Do kuchyně se během chvíle nahrne pět kluků. Dám housky na talíř a pak na stůl. Asi tři dám zvlášť na talíř. ,,Jee.. Ahoj..em.." ,,Kaselin. To je v pohodě Hime." Odpovím členovy. ,,Ty mně znáš? " ,,Ano. Znám vás všechny. Teda jen zevnějškem. Sice jsem koukala na vaše videa z cest, ale moc mi to nepomohlo." odpovím s klidem. ,,Budeš mít hodně času nás poznat." řekne mi a já vezmu talíř se třemi houskami. Půjdu do obývacího pokoje. ,,Řekl jsem ti ať mi dáš pokoj." První věc co uslyším. Proto čím panenkami a dám před Daemeho talíř. ,,Musíš jíst." Budu na odchodu. ,,A neodmlouvej. Pokavaď chceš, abych tě poslouchala." řeknu rozhodnutě. Pak odejdu zpět do kuchyně. Sednu si ke stolu. Kluci budou spokojeně jíst. ,,Kde je Kael?" optám se. ,,Prý musí ještě něco vyřídit. " odpoví mi jeden ze členů. Na všechny se usměju, tak aby to nebylo vidět. ,,Lin na slovo." ozve se od dveří. Bude tam stát Daem. Sklesnu. Vstanu a všechny pohledy zůstanou na mé osobě. Sklopím výraz a půjdu za nim do obýváku. Zavřu za sebou dveře. ,,Co je? Chceš mně poučovat, nebo mi nadávat? " řeknu z údivem. ,,Sedni si." řekne se sklopenou hlavou k zemi. Udělám to. V ruce bude držet papír. ,,Co to je?" zeptám se, ale neodpoví. ,,Daem chápu, že nechceš, abych něco dělala i pro ostatní, ale pokavaď tu musím žít, tak to musím udělat. " zvedne konečně ke mně výraz. Bude mít náznaky cestiček od slz. ,,Promiň zachoval jsem se hrozně, ale pochop. Nikdy mezi námi nebyla dívka. " Udivim se. ,,A co Kael?" ,,To je moje sestra. S ní už jsem žil a kluci na ní moc extra nereagovali, protože věděli, že kdyby jí ublížili, tak jim zlomím vaz. Ale ty jsi nová. Jsi jak zakázané ovoce, které by chtěl každý z nich okusit..." zarazím ho. ,,Ale já se dokážu o sebe umím postarat..." Nechápu to. ,,Já vím. " Oba dva uslyšíme šeptání. ,,Hej kluci... Rozhovory se neposlouchají." Daem vstane a chytne mně za zápěstí. Oddáhne mne nahoru do pokoje. Schodí mně na postel a odpěhne dolů. Po chvíly se vrátí a něco vezme. Zas odběhne. Vrátí se, zavře a zamkne dveře, přesune se ke mně a sedne si. ,,Daem co se děje? " zeptám se. ,,Já nevím proč to tak je." ,,Počkat. Co tím myslíš?" ,,Viděl jsem tvůj mobil." Nebudu to chápat. Pak si uvědomím, že mám jako tapetu je. Všechny odděleně v rámečkách a u jediného kluka mám srdíčko. Ano u Daema. ,,Em...já..." zakoktám. ,,Ne. Chápu to. Mám několik set fanynek, které to tak maji." zasměje se. Sklesnu. ,,Jasně. Každá fanynka i plánuje jaké by to bylo, kdyby jste spolu žily. Jaké by byli děti. Jaké by bylo bydlení..."Daem mi dá před ústa prst. Okamžitě oněmím. ,,Řekni jaké je snámi žít?" zeptá se a já se udivim. ,,Tak vzhledem k tomu, že tu nejsem ani den, tak ještě nevím. " Teď ho setřu. Hned to zkusim napravit. ,,Em...teda.... Zkus se mne zeptat až večer. To bude lepší." Usměju se. On mi to oplatí. ,,Em...neměli bychom jít?" zeptám se. Daem zmateně kouká po mobilu. ,,Em..jo měli." Vstane a já za ním. Vezmu si do ruky mikynu a vyrazím za ním. Seběhneme dolů a hned vyrazíme k autu. Nastoupíme a odjedeme.