Malý krůček od cíle.

20. ...Krev

Uculím se a začervenám tváře.

***

,,Ale zase si vem, že kdybych nebyla tak nešikovná, tak se ani neseznámíme." ,,Já vím. Taky jsem rád, že se to stalo. Pokračujeme dál. Chci vědět úplně vše. " ,,Já nevím co dál." ,,Tak už mi konečně i odpovíš jak se snámi žije?" ,,Chaoticky. Máte moc plánů. A teď ještě ten video klip. Bude to víc náročné. Zase víc trénování a příprav. Přitom stíhat trénování na nějaká vystoupení. Nebude na nic čas. " Daem se udiví. ,,Nečekal jsem, že budeš mít takový přehled o tom jak moc je to náročné." ,,No to díky vašim účtům. Kdybych u vás neměla odběr, tak ani nevím jestli vůbec spíte. Třeba v..." ,,Já vím. Dospával jsem. V tom video klipu je to vidět. To byla příprava na první song. Bylo to.." ,,Daem já vím. Znám všechny písničky i videa. Všude ti to slušelo. Byl jsi tak kouzelní. A nejhorší bylo, když..když... " Spustí se mi lehce slzi. ,,Lásko neblázni. Jsem tady a živí. Nic se mi nestalo. Jen barva a efekty. Nic víc." Obejme mně. ,,Já..vím, ale..bylo to tak..reálné. " řeknu uslzeně. ,,To je v pořádku. Nikdo to asi nečekal. Každýmu musela ukápnout slzy." ,,Mně jen neukápla. Já jsem pak hodinu nikam nevylezla, protože jsem stále brečela. Nemohla jsem tomu věřit, že jsi tam umřel." Věnuje mi polibek na ústa. Odreaguje mně, když mi sjede po boku dolů a přitáhne si mně. Přivlastní si mé rty. Už nebudu nic vnímat. Ani volání mého a Daema jména ze zdola.

***

Potichu se obléknu. Nechci přece vzbudit svoje zlato. Pomalu odemknu a otevřu dveře. Vyjdu z nich a zavřu. Půjdu dolů do obýváku. Budou tam všichni kluci bez Hima a Kael. No a beze mně a Daema. ,,Tak už jsi skončila?" zeptá se hned Jaem, co přijdu. ,,To je snad naše věc, kdy přestaneme." Kluci nás budou sledovat. Jak na tenisu. ,,Jo je, ale musíme projednat to video." ,,Počkat, co? Jaké video?" zděsí se Nam. ,,Jsem u vás ve společnosti no a Minskin chce tu mojí písničku s Daemem a Jaemem. Vy tak taky budete, neboj te. Nevyřadila jsem vás. " Usměju se. ,,To je super. Něco nového. Konečně." Zajásá Jumi a hned po něm Moon. ,,Hurá." špitne pro sebe. ,,Měli bychom to projednat dokavaď spí. Nebo tě tam nebude chtít zapojit." řeknu a odejdu do kuchyně. Jaem půjde za mnou a zavře dveře. ,,Takže jak to chceš?" ,,Já to tak nechci. Chce to Minskin. Já jsem to plánovala úplně jinak." Posadím se a hned vedle mně Jaem. ,,Jak jsi to plánoval? Třeba by se to dalo použít. " ,,No prostě duet. Dvou lidí. Normální dívky a jejího úžasného přítele. Park, kino, voda, pláž, pikniky. Jak krásně randí." ,,To by se dalo použít. Budeme se o tebe střídat. Každý tě někam vezme. Ty jsi pak na konci jednoho vybereš. Bude to Daem, ale nikdo to nebude čekat. " Udivím se. ,,Ty stín souhlasíš?" Jen kývne. ,,Nebudu tě přebýrat. Sama se musíš rozhodnou. Zítra to řekneme Minskinovi. Bude rád. Tohle ještě nezažil. " Jaem vstane od stolu. ,,Kluci, ale už jděte. Rozhovory se opravdu neposlouchají. " Odejde pryč. Budu chvíli sedět, ale pak také odejdu. Půjdu nahoru. Otevřu dveře pokoje. Daem se bude lehce potit. Rozsvítím lampičku. Strachy ho prohlédnu od hlavy k patě. Nedojdu ani k ní. Zarazím se na jeho břiše. Obvaz bude mít lehce prokrvácení. Kleknu si a opatrně ho sundám. Bude mu lehce téct krev. Udělá se mi temno před očima. ,,Kael..." Zakřičím.

***

Nervózně budu přešlapovat po chodbě. ,,Lin uklidni se. Bude v pořádku. " Začne mně někdo uklidňovat. ,,Ale on krvácel. Jak se mám uklidnit, když mně ani nepustili dovnitř. " Vstane a obejme mně. ,,Lin já mu věřím. On se s toho dostane a ještě se tomu trochu zasměje." ,,Jaem takhle si mně neuklidnil." řeknu víc vyděšeně. Pustí mně. Zrovna přijdou ostatní kluci s jídlem a pitím. Vzbudím lehce spícího Jumiho. On se lehce protáhne. ,,Pro našeho namkeho." Nam mu podá sáček s teplím jídlem a flašku s pitím. ,,Pro našeho blbdčka." Jaemu podá to samé. ,,A pro naší dámu, která chtěla jen vodu." Nam se na mně usměje. Úsměv mu oplatim s vezmu si od něj vodu. ,,Jak dlouho tu čekáme?" zeptá se ještě rozespale Jumi. ,,Asi tak hodinu a půl." odpoví Jaem, který kouknul na hodiny. Z ambulance vyjde uslzená Kael s Himem, který jí obýmá. ,,Tak co? Budu v pořádku? " hned vyhrknu. ,,Prý ano, ale nebude moc trénovat nic těžkého. Ani prý nesmí moc vysoké výšky. Ta rána hodně zasáhla břicho. " Kael se rozbrečí ještě víc. ,,To všechno je moje vina. Měla jsem ho odtáhnout pryč. Nebo se ho vůbec nepouštět." Do očí se mi nahranou slzy. ,,Klid Lin. Všechno bude v pořádku. Nikdo nevěděl, že má u sebe nůž. Ani mi s klukama jsme to nečekali." Jaem mně lehce obejme. Hned se odtáhnu. Dveře od ambulance se otevřou. Na lehátku vyvezou Daema. Okamžitě k němu přiběhnu. Chytnu ho za ruku. Proplete se mnou prsty. ,,Promiň mi to zlato. Neměla jsem tě pouštět. Byla to moje vinna. Měla jsem něco udělat. " potečou mi slzy. ,,To je v pořádku lásko. Nikdo se tě nebude dotýkat, když to nechceš. Zabil bych každého kdo by tě urazil nebo zlomil jen vlásek." Daem se zas začne potit. ,,Prosím nehněvej te se. Bude to ještě víc horší. " okřikne ho lehce zdravotní sestra. ,,Lásko drž se. Musí zjistit jestli ve mně nezůstal nějaká ulomenina." Daem mně pustí. Zatají se mi dech. Jaem mně chytí. ,,Né prosím. Musím být s ním. " začnu vyšilovat. Sestra ho bude odvážet pryč. Jaem mně odtáhne. Neuvidím kam jedou. Posadí mně na židly. ,,Uklidni se Lin. On to zvládne. Teď jen potřebuje naší víru. Když ji bude mít, tak to dá. Věř mi." Dá mi kapesník a já si otřu slzy. ,,Je mi to tak moc líto, co jsem udělala. Asi bych neměla být mezi vámi. " řeknu sklesle. ,,Co blázníš? Kdyby jsi odešla, tak to s bratrem sekne dvakrát víc než tohle." řekne Kael. Všichni hned začnou přikyvovat. ,Mají pravdu. Nemůžu ho jen tak opustit.' V duchu se něco změní. A to hodně.