Malý krůček od cíle.

2.Dorm

,,Bude to takový první krok..." řekne mi. Usměju se. Náhle uslyším staré, známé zatroubení. ,,Máma.." otočím se. Ano je to ona. Máma zaparkuje a vystoupí. Pak dojde k nám. ,,Ahoj zlatíčko, tak co?" Sklesnu. ,,No konkurz mi nevyšel podle představ, ale můžu to zkusit jinak." Mamka bude udivená. ,,Jak to myslíš?" ,,No jak sem říkala, že se mi kadeřnice nikdy nebude hodit... No tak teď budu mít využití." Mamka to stále nebude chápat a tak se Kael připojí. ,,Víte, vaše dcera má nadání na zpěv, ale slabou nervozitu. Utekla od konkurzu. Pak se stalo dalších pár věcí, která vám dcera ráda vysvětlí až potom. Říkala o tom jak vystudovala kadeřnici, tak jsem jí aspoň sehnala výpomoc. Až se po zkouškách vše uklidní, bude moc normálně zkoušet ona sama. Jsem nezdvořilá. Jmenuji se Kael a jsem asistentka manažera skupin. Jsem v podstatě hlava a ruce této společnosti. No až tak velká ne.." Usměje se. Mamka jí úsměv oplatí. ,,Takže zítra asi tak v pět ráno by si mohla přijít?" Udivím se. ,,To už?" Ona mi jen na to kývne. ,,To nemá cenu, abych jezdila domů. Co si počnu?" Otočila jsem se na mámu. Vůbec nevěděla. ,,Odkud ty vlastně pocházíš?" zeptala se Kael. Usměju se jak ten největší blbec. ,,Jsem z malé, né moc známé, vesnice." Kael se zarazí. ,,A to jsi chtěla tady zkusit konkurz?" ,,Ano, protože kdybych to dala, tak by jsme to nějak udělali... " polknu. ,,O to nejde. Ty kdyby jsi to dala tak by si bydlela někde v Dormu. Vzhledem k tomu, že budeš jen pomáhat tak pochybuju, že tě někam přiřadí." Kael zazvoní mobil. Utiším se a nechám ji ať si to vyřídí. Mezi tím se otočím na mamku. ,,Je mi to tak líto.." řeknu jí a obejmu ji. ,,To je v pořádku. Taky jsem dřív byla nervní. To se časem zlepší." Utěší mně. ,,Kaselin já se ti teď moc omlouvám, ale musím jít něco vyřídit." Otočím se na Kael. ,,Teď se prý zjistilo, že kluci mají zítra vystoupit na sorku. Je to dost důležitá akce a oni nejsou  ani trochu připravení. Je mi to fakt dost líto. Vše můžeme prořešit až tak za tři hodiny." Otočím se zpět na mámu. ,,Mami jak to uděláme? " ,,No můžeš jít se mnou. Musím ještě pár věcí zařídit." Jen to pomyšlení, že bych s mámou něco měla vyřešovat, mně děsí. Otočím pohled hned na Kael. ,,A co kdybych se dnes aspoň koukla jak to chodí? " Kael chvíly přemýšlela. ,,To by šlo. Aspoň by byla větší šance, že se sem dostaneš.." Usmála se. Mamka se po chvíli taky usmála. ,,Tak běž. Nechci vás zdržovat." Kael se otočila a vydala se do budovy. Já šla hned za ní. Naposledy jsem mámě mávla a otočila se čelem k společnosti. Kael mě na rychlo zaučila. Poslala mně do jedné šatny, kvůli členovi. Netušila jsem, že to bude zrovna on. ,,Kaselin?" ,,Em..Daem?" Lehce jsem se pousmála. On se však usmál normálně. ,,Co tu děláš? " ,,Em...dnes jsem se šla na rychlo zaučit, abych zítra nekoukala jak blbec..." Pak sem si uvědomila jak jsem se nazvala. ,Bože jsem tak tvrdohlavá.' pomyslím si. ,,Určitě nejsi blbec...Já myslím, že by ti to i šlo..." Pak se rychle usmál. ,On mi řekl, že nejsem blbec? Co to je dneska za den?' pomyslím si. ,,Em...Tak co potřebuješ udělat?" zeptám se zmateně. ,,Em...Já sám nevím. Nikdy jsem neříkal co chci. Vždy jsem dostal to co jsem chtěl..." odpoví jak největší arogant. Udivím se, protože jsem to opravdu nečekala. ,,Aha..." Odmlčím. Navládne chvíle ticha. Někdo zaklepe. Dveře se otevřou a v nich bude Kael. ,,Kaselin jak to, že není Daem už upravení? Za chvíli má začít zkouška..." Kael by mluvila dál, ale Daem ji přerušil. ,,Promiň Kael, ale trochu jsem se do Kaselin pustil. Je to má vinna, že nejsem upravení. " Udivím se. ,,No tak dobře, ale Daem uvědom si, že je to pro tvé dobro." Odešla a zavřela dveře. ,,Proc..?" zeptám se, ale taky mi skočí do řeči. ,,To je jedno. Byl jsem hrubý... " Tentokrát mu skočím do řeči já. ,,No tak si byl. Chápu. Máš své chování a jen tak ho nezměníš. Jestli tu zůstanu, tak si budu muset zvyknout. Teď už si sedni." Lehce mu přikážu. On to udělá. Spatřím kadeřnický pultík. Vezmu si jen hřeben. V zrcadle uvidím, že kouká do země. Lehce ho učešu a nalakuju mu vlasy. Udělám to tak, aby mu nic nestálo a on mohl vidět. ,,Jsi šikovná. Opravdu se sem budeš hodit." řekl tiše, ale i tak jsem to slyšela. ,,Děkuji..." polknu. ,,Jsi hotový. Už můžeš jít. " řeknu klidně. On vstane a přitiskne mně ke stěně. Polknu víc. ,,Proč jsi sem přišla? " ,,Kael mně sem poslala. Řekla, že začíná frmol a tak jsem chtěla pomoc." vyděsím se. On mně pustí. ,,To není ta odpověď co jsem chtěl. To už je jedno." Uslyšela jsem jeho jméno. ,,Měl by si jít. Už tě volají." On mi na to kývnul. Otevřel dveře a zmizel. Po chvíli přišla Kael. ,,Jsi v pořádku? Obvykle se takhle nechová. " Udivím se. ,,Ty jsi nás poslouchala?" Jen kývne. ,,Asi jo." Odpovim ji na předem položenou otázku. ,,Zítra to tu bude horší." ,,Jak to myslíš? Vždyť jsem nic neudělala." Ona se jen usměje. ,,Pro dnešek si udělala co jsi mohla. Nemohla jsem tě poslat k někomu jinému. On to potřebuje. " Kael se otočí a bude na odchodu. ,,Pojď se kouknout jak zkouší. Aspoň přijdeš na chvíli na jiné myšlenky. " Pochopila jsem, že se pak usmála. Šla jsem tedy za ní. Dovedla mně do tanečního sálu. Kluci tam zrovna něco cvičili. Hned jsem poznala písničku. ,,Není to čirou náhodou... " ,,Ano je." odpověděla mi Kael dřív než jsem stihla dopovědět otázku. Sedla jsem si vedle Kael a sledovala jejich choreografii. Jenže místo toho jsem sledovala jen jednoho člena. A to Daemeho. Byl tak krásný a nezkrotitelný. Moc se mi to líbilo.
  Daem ze sebe vydal vše. ,,Balíme." Zahlásil a ostatní začali. Pomohla jsem jim. ,,Kaselin.." zvolala na mně Kael. Na chvíli jsem se zastavila. ,,Co se děje? " ,,Tvoje mamka tu před chvílí byla a tak jsem jí poslala domů. Zítra se jí máš ozvat." Kývnu. Pak mi to dojde. ,,Ale já nemám kde být? " Zděsím se. ,,Kaselin o to jsem se postarala. Půjdeš se mnou. Jestli ti to nevadí?" ,,Nevadí. Aspoň, že můžu zůstat. A nenamítala nějak mamka?" Zeptám se. ,,Ne. Byla ráda, že máš možnost. " Kael se otočí a já ještě pomůžu s uklídem. Bude to rychle hotové. ,,Hotovo." zvolám radostí. Všichni se na mně otočí. Jen Daem to bude ignorovat. Sklesnu. ,,Tak lidi pro dnešek to stačí. Auto už je tady tak jedeme." řekne Kael. Půjdu za ní. Kluci nastoupí do auta a já po nich. Bohužel jedno jediné místo bude vedle Daema. Budu si muset tam sednout. ,,Heled Jumi, že se vyměníš?" zeptá se jednoho člena. Jenže auto se rozjede a on jen řekne, že ne. Naštve se. Po pár minutách auto zastaví a my vystoupíme před malým domem. ,,Jsme tu." řekne Kael, ale kluci už budou vcházet do domu. ,,Asi bych tě tu měla zorientovat, co?" zeptala se Kael. ,,A co zítra? " Bylo to asi blbé se takhle zeptat. ,,No to je jedno. Dneska ti aspoň řeknu kde co je." Kael půjde dovnitř a já za ní. Vstoupíme do malé chodbičky. ,,Tak tohle je malá a rychlá chodbička. A dveře na levo vedou do kuchyně a jídelny. No a tyhle na pravo vedou do obývajího pokoje a do malé herny." Ukáže mi na dveře. ,,Na a nahoře jsou pokoje a koupelna. Záchod oddělení od sprchy." Usmála se. ,,Nevím kam tě dnes uložit. Zatím není další pokoj hotový. Budeš muset přespat u nějakého kluka." Otočí se na mně. Stuhnu. ,,Počkat co?" ,,No musíš dnes přespat u jednoho kluka. Pojď někdo se najde." Kael mně chytí za ruku a odvede nahoru. ,,Hej kluci...menší prosba." Kluci vylezou z pokojů. ,,Ještě neznáte tady dívčinu." Sťouchne do mně. ,,Em...Jsem Kaselin a je mi 19 let." ,,No prostě stručně řešeno, je to nová kolegyně ze společnosti. Vzhledem k tomu, že bydlí tak daleko tak někde musí spát. No a manažer řekl ať zůstane tady. Teď však jde o to, že není hotový ten pokoj a dnes musí u někoho přespat. Šlo by to?" Všichni kluci se rozhlíželi po sobě a zkoumali kdo se přihlásí. Nikdo to však neudělal. ,,Takže hoši, po staru?" Nabídl jeden. Všichni kývli. Pak se shromáždili do dvojic a začali hrát " Kámen, nůžky, papír a teď. " Nakonec jeden prohrál vše. Neviděla jsem kdo, ale jakmile všichni odešli do svých pokojů a přede mnou stál právě on, bylo mi líto, že nemá ani náznak ironie. ,,No tak lidi já jdu spát. Daem dej jí deku a polštář. Dík. " Kael jen rychle řekla větu a pak jen zmizela ve dveřích. ,,Takže? " zeptám se. ,,Tamhle je slad. Vem si deku a polštář. Pak přijď do pokoje." Neřekl to moc hezky. Ale hned jak vešel do pokoje, tak jsem udělala to co chtěl. Pak jsem šla do jeho pokoje. ,,Zavři." řekne mi hned. Udělám to. ,,Tady je postel. Lehnu si na zem." Hned co to řekne tak si lehne. ,,Proč?" zeptám se. Otočí se na mně. ,,Co proč? " Otáže se. ,,Proč se tak chováš? To jsi vždycky ze začátku hodný a pak až člověka poznáš, tak jsi ten drsný? " ,,To je jedno proč se tak chovám. A ne nejsem nejdřív hodný a pak drsný. Jdi spát. Zítra tě čeká frmol." Zas se otočí. Zhasne světlo. ,,Proč si tak krásný? " řeknu potichu do tmavé místnosti. Rozsvítí světlo a otočí se na mně. ,,Co jsi to teď řekla? " uvědomím si, že to asi slyšel. ,,Proč musíš být tak krásný? " zopakuju. Sklopí hlavu, ale i tak vydím, že se začervenal. ,,Můžu dál pokračovat? " Nadechnu se. ,,Jsi tak sladce neodolatelnej. Máš úžasné vlasy. Tvá choreografie je tak ladná, ale přitom drsná. V tvých očí se jen ztrácím, protože... " dá mi ruku před pusu. ,,Prosím už přestaň. " řekne uslzeně. Dám mu ruku pryč. ,,V tvých očí se jen strácím, protěže jsou tak krásné, že bych nechtěla koukat na nic jiného. " dopovim. ,,Prosím nemuč mně. " řekne tiše. ,,Ale já tě němučím." zvedne hlavu. ,,Ano mučíš. ,,Jsi tak krásná a nezkrotná. Já nevím co mám dělat? " Koukne se mi hluboce do očí. ,,Poslechni co říká tohle." a ukážu na místo srdce. On mně hned povalí na postel. Pak se asi zarazil a místo toho vstal a odešel. Šla jsem hned za ním a to do kuchyně. ,,O co ti pořád jde?" hned vyjede. ,,O nic. O co by mi mělo jako jít? " On se zarazí. ,,Určitě usiluješ o to, abych se změnil nebo se do tebe zamiloval. Bohužel... " Obejmu ho. On mně však odstrčí. ,,Bohužel už cítím něco jiného. A to nenávist." Budu v šoku a on toho využije a zmizí. Po chvíli se vzpamatuju a půjdu nahoru a do postele. Daem bude mít už zhaslou lampičku. Usnu. Bohužel se mi začne zdát můra a já se jako vždy budu klepat. ,,Kaselin co se děje?" vzbudím se. U postele bude  sedět Daem. ,,Jen noční můra. To bude asi v pořádku. " ,,Tak dobře. " zvedne se a zalehne. Znasne lampičku a otočí se. ,On se o mně bál. Měl strach, že se mi něco děje. ' pomyslela jsem. Pak sem toho trochu využila. Začala jsem se na schvál třást. Daem podle předpokladů, rozsvítil lampičku a seděl vedle mně. ,,Kaselin jsi opravdu v pořádku? " ,,Asi." odpověděla jsem jednoduše. Jen kývl a šel zas zpátky na své. ,,Daeme já se bojím. " řekla jsem, abych upoutala jeho pozornost. ,,Čeho? " ,,Že se ten sen vrátí. " Protočil panenkama. ,,Mám spát s tebou? Zeptal se. Chvíli jsem byla zmatená a pak jsem kývla. Postel byla dost velká a tak jsem se šoupla. On si lehl vedle mně. Přikryl se i stejnou dekou. ,,Tak pojď. Obejmy mně. " řekl a já to pomalu udělala. Taky mne obejmul. ,,Spí dobře. Zítra je nároční den." řekl a polibil mně na čelo. Pak sladce zavřel oči a já taky.