Malý krůček od cíle.

4. Nákup

Nastoupíme a odjedeme.

***

Vystoupíme před velkým nákupným centrem. ,,Proč tu jsme?" zeptám se hned co vystoupíme z auta. ,,Jdeme se najíst a možná i něco pokoupit." odpoví mi Jumi. ,,Je to něco jako jejich rituál. Kluci se musí před koncertem najíst a něco nového si koupit. Jsou moc rozmazlený." dořekne Kael. Kluci vyrazí do centra. ,,Tak co?" uslyším za sebou hlas. Otočím se. ,,Em...jak to myslíš?" zeptám se. Protočí panenkami. ,,S kým jdeš dovnitř? " optá se. ,,Em...já nerada nakupuju. Raději si sednu na lavičku a počkám." Přejdu k ní a sednu si. ,,Tak to ne.." Chytne mně za ruku a odtáhne dovnitř. ,,Vzhledem k tomu, že všichni už zmizeli, tak budeš muset jít se mnou." Vyděsím se. ,,Ne to je dobrý. Já zkusím najít Kael. Nechci tě zdržovat." ,,Ne to je v pohodě. Pomůžeš mi aspoň s výběrem." Udivím se. ,,Já ti říkám, že nemám ráda nakupování... " měla jsem držet pusu. Přitiskl mně ke zdi. ,,Co jsem ti říkal?" ,,Že tě musím poslouchat, ale já ti řekla, že mi nebudeš odmlouvat. Teď mi však odmlouváš a ještě mně tiskneš ke zdi. Myslím, že máš problém." řeknu klidně a trochu povýšeně. ,,Ehm...Promiň. " Pustí mně. ,,Pomůžeš mi s výběrem? Prosím..." zeptá se. ,,Tak fajn. Pomůžu, ale nezaručuju za sebe." Usměju se a on mi to oplatí.

***

,,Tak to byl poslední krám." řekne z klidem. Úlevou vydechnu. ,,Už jsem myslela, že to neskončí. " řeknu úlevou. On se na mně otočí. ,,Co tím myslíš? Tobě se to nelíbilo?" zeptá se s údivem. ,,Ale jo. Jen to bylo nekonečné." ,,Já myslím, že to uteklo rychle. Prošli jsme se, nakoupili, ale ještě jsme si moc nepovídali." Zastaví se před výtahem. ,,No tak jsme si moc nepovídali." odseknu. Nastoupí do výtahu a já za ním. ,,Stalo se něco?" optá se. ,,Ne neděje. Já jsem jen byla zamyšlená. Byla jsem nějak hnusná?" Kývne. Zkousnu si spodní ret. Vyleze z výtahu a já s ním. Kluci už od jednoho boxu v sushi baru, nám mávali. Přešli jsme tedy k nim. ,,Tak co Kaselin, jak se ti líbí náš rituál?" zeptá se hned Him. ,,No mohlo to být i něco jiného. " Odpovím. ,,Kluci vy jste tu tak narvaní, že si s Lin sedneme vedle do boxu." Šťouchne mně. Jen kývnu a půjdu za ním. Sedne o tři boxy dál. ,,Tak pojď. Sedni si." Vyzve mně. Udělám to a vedle sebe dál čtyři tašky. ,,Tak co to bude?" zeptá se servírka. ,,Pro mně klasická sushi porce a pro dámu... To samé." řekne a servírka odejde. ,,Proč jsi mi objednal? Co když nemám hlad?" zeptám se hned co odejde. ,,Neboj se. Tohle ti zachutná." řekne klidně. ,,Co po mně chceš? " zeptám se trochu naštvaně. ,,Chci si povídat. Zjistit víc. Nic víc." ,,Ale co když nic nechci říkat?" ,,Tak poslouchej aspoň mně. " Usměje se a já mu to oplatim. Začne mi říkat víc o sobě. ,Bože je tak úžasný. Baví ho úplně vše jako mně. No skoro. A jak mluví krásně? Je to jak sen. Vždy jsem o tomhle snila.' pomyslím si. Pak se zarazí. ,Vždyť s ním nemůžu chodit. Nemůžu zkazit náš nový vstach. Byla bych hrozná. Časem by dával přednost jen mně a na skupinu by se vykašlal. Nemůžu to zkazit.' Sklopím hlavu. ,,Děje se něco?" optá se. Zmateně zvednu hlavu. ,,Ale nic se neděje... Já jen, že jsem si na něco vzpomněla....Hele už to nesou." řeknu zpanikařeně a ukážu na servírku. Servírka před nás dá suschi a odejde. ,,Tak dobrou chuť." ,,Tobě také. " odpovím mu.

***

Dojím poslední kousek. ,,Tak co jsem říkal?" Usměju se. ,,Měl jsi pravdu. " Oplatí mi úsměv. ,,Hele holky to jsou oni." Uslyším z dálky dívčí hlas. A hned po něm fanynské výkřiky. ,,Ale ne. Teď ne.." Sklesne. ,,Měli bychom zmizet nebo to tu bude horší. " Řeknu, vstanu a vezmu tašky. On udělá totéž. ,,Musíme se co nejdříve dostat k autu." přijde k nám Kael. ,,Fajn, ale měli bychom se rozdělit. Přece jich tu nemůže být tolik, aby šli po nás všech. " odpoví s klidem. Kael kývne a půjde za klukama. ,,Znám cestu ven a je bezpečná. Musíme se jen dostat k záchodu." Udivim se. ,,Em...dobře. " Odpovím a půjdu za ním. Docela lehce proklouzneme.
  Budeme stát u záchodů. Uslyším dívčí hlasy fanynek. Zatáhne mně do nějaké komory. Zamkne a rozsvítí. ,,Promiň... Tohle jsem nechtěl. " sklopí výraz. ,,To je v pohodě. Fanynky se hold nezapřou. " Usměju se. ,,Asi je blbé se teď ptát a něco dávat, ale nevím kdy jindy bude čas. " Vytáhne z kapsy malou krabičku. ,,Co to je?" zeptám se udiveně. ,,Je to malí přívěšek. Chtěl jsem se zeptat jestli u nás zůstaneš? Choval jsem se hrozně a tohle je má omluvat." Dá mi krabičku a já ji otevřu. Bude to malí králíčí přívěšek. ,,Em...děkuji. Je pěkný. " Krabičku zavřu a uklidím si do tašky. ,,Nechci to teď totiž stratit." Usměju se a on mi to oplatí. ,,Myslím, že nic neslyším. Měli bychom jít než přijdou zas." ,,Ještě jsi mi neodpověděla." Ušklíbne se na mně. ,,Ano zůstanu. Neboj. Jen tak se mně nezbavíte." Odemkne a vyleze ven. Půjdu za ním přes cestu. Nebudu jí sledovat, protože můj výraz bude jen na něm. Dojdeme k autu. Dáme tašky do kufru a vyrazíme.