Zlodějka ve světě titánů- DOKONČENO (OPRAVENO!)

3.Kapitola(!OPRAVENO!)

I přes mé nesouhlasy a občas i ostré připomínky jsem začala s úkolem. Nejprve jsem postupně každého koně vyhřebelcovala. Pak jsem přinesla ke každému z boxů sedla, uzdy a deky pod sedlo. Pak teprve přišla ta sranda, protože některé koně se nafoukli a já tak nemohla pořádně utáhnout pás pod jejich břichem. Takže jsem s nimi vedla rozhovor, jestli budou zlobit dál, tak nedostanou pamlsek, překvapivě to brali vážně. Za jídlo udělá každý tvor cokoli. Jakmile jsem se vypořádala s těmi paličatými koňmi, tak jsme každého vyvedla z boxu a přivázala je před něj.

"Musím si zajít něco zařídit, takže tu na mě počkej a ani se nehni. Je ti to jasný?!" promluvil do ticha voják, který mě hlídal, abych nezkusila něco nepatřičného. Na souhlas jsem mu kývla a předstírala, že jsem na břiše jednoho koně našla špinavý flek od bláta.

Počkala jsem a voják zajde za roh. Je vám jasný, že jsem nehodlala nevyužít této šance se odtud dostat. Počkala jsem ještě chvilku, abych si byla jistá, že opravdu odešel. Šibalsky jsem se koukla na koně, který mi byl nejblíž a přešla k němu.

"Prosím, nezraď mně." Poprosila jsem ho, momentálně jsem doufala, že až ho pobídnu ke běhu, že se skutečně rozběhne a že je dobře utažené sedlo, jinak by můj pokus o útěk skončil fiaskem.

Dala jsem jsem zraněnou nohu do třmenu. Jednou rukou se pevně chytila za výčnělek sedla a druhou se opřela o koňská záda. Přes zasyčení díky bolesti, která mi vystřelila nohou jsem se vyhoupla do sedla.

"Tak pojď." zamumlala jsem a kopla koníka patami do slabin. Mohutné zvíře se pode mnou zepjalo na silných, zadních nohách a tryskem vystřelilo ze stáje, div jsem se udrela v sedle.

Rychlostí blesku jsem se prohnala nádvořím. Na obličeji mi hrál vítězný pohled a nemohla jsem si nevšimnout toho mírně nakrknutého výrazu. Zejména na Leviho tváři. Velitel Erwin měl jako skoro vždy kamennou tvář.

Pohled velitele Erwina

Zrovna jsem dokončoval proslov, kdy jsem uslyšel klapot kopyt. Ze stájí se vyřítila Arai, v tu chvíli jsem myslel, že jí asi uškrtím. Myslí si, že může všechno, nikdy jsem někoho, jako je ona, nepotkal.

"Mikaso! Erene! Přiveďte ji za kadou cenu a pozor na titány!" povolal jsem je k akci. Zhluboka jsem se nadechl a pozoroval jsem je jak nasedají na koně. Ale musím uznat, že využila příležitosti a pokud si dobře pamatuji, tak jí měl někdo hlídat.

Obrátil jsem se k Levimu, ten se jenom na mě kouknul a řekl: "Jedu taky, nikdy neví, co ty dva provedou, zvlášť Eren."

Kývl jsem a dál se věnoval nováčků, kteří byli celkem vedle z toho, co se stalo

Pohled Arai

Začínala moje svoboda. Ten pitomý skrček mi už nebude rozkazovat ani ten druhý! Užívala jsem si, jak mi vítr čechrá mé vlasy. Tentokrát to musím udělat chytře, musím se někam zašít, aby mě nenašli. Předpokládám, že už za mnou uhánějí taky. Na to, že jedu na koni poprvé, není to zas tak špatné.

Koutkem oka jsem se ohlédla za sebe, měla jsem s předchozím tvrzení pravdu. Za mnou u uháněla trojice Průzkumníků. Celkem rychle se přibližovali. Byl to Levi, pak jsem poznala nějakou černovlasou holku a hnědovlasého kluk. Můj náskok se kadou vteřinkou ztenčoval. Zatla jsem odhodlaně zuby a koně více pobídla. Okamžitě jsem se řítila větší rychlostí.

Plně jsem se soustředila na cestu. Přesně na tu cestu, na které se začal objevovat obrovský. Se značnými obavami jsem se koukla, co to jako má být. Přede mnou byl titán. Jen tak pro informaci, nikdy jsem žádného neviděla. U nás dole o nich sice víme, ale většina z nás je neviděla. Slýchali jsme pouze zvěsti. Titán šel ke mně pomalým tempem. Pravou rukou jsem silně zatáhla za otěže a kůň najednou běžel zpátky ke hradu. Cestou zpět jsem ovšem minula mojí pronásledující trojici, kterou více zajímal nezvaný návštěvník. Hnědovlasý kluk se ke mně přidal.