Neser Sherlocku! ✔

Prolog

Začalo to když umřel. V den jeho pohřbu jsem přišla a trpělivě čekala, až odejdou i poslední z jeho přátel. Měl jich málo. Ale byly to ti nejlepší přátelé, jaké si mohl přát. Viděla jsem, jak John se slzami v očích prosí, aby alespoň pro něj nebyl mrtvý.

I já v ten den brečela a prosila, aby to byl jen zlý sen. Aby se znovu objevil a aby vše bylo jako předtím. V ten den jsem udělala hloupost. Věděla jsem, že je to k ničemu, ale snažila jsem se na to nemyslet. Vedle tvého hrobu stál strom s mohutnými kořeny. A pod jedním z těch kořenů byla malá díra. Nepřemýšlela jsem nad tím a to byla chyba.

Z vnitřní kapsy kabátu, jsem vytáhla blok a tužku. Nosím je sebou pořád. Vytrhla jsem jeden papír a napsala na něj slovo, které mi mi mělo začít pomalu, ale jistě měnit život. Papír jsem přeložila napůl a strčila ho pod kořen. Nakonec jsem ho ještě zakryla kamenem, který ležel kus odemne.

Otočila jsem se a odešla. Už bych tam stejně nevydržela jen tak stát. Nechtěla jsem brečet, stejně jako jsem se tam už nikdy nechtěla vrátit. Ale i tak vím že tu zítra budu zas. A další den taky a tak každý den, dokud se to nezahojí.

...

Přišla a odešla. Dívka, kterou jsem neznal a neměl šanci ani zahlédnout její tvář, kvůli kapuci kterou měla přetáhlou přes hlavu.

Došel jsem ke svému vlastnímu hrobu. Znechuceně jsem se podíval na zlatá písma v černé náhrobní desce. Pak jsem se otočil ke stromu. Pohled mi skouznul na velký kámen. Odvalil jsem ho stranou a cítil, jak se mi zornice stahují. Do ruky jsem vzal papírek a rozložil ho. Bylo na něm úhledným písmem napsáno jedno jediné slovo.

'Proč?'

Prolog je tady. Doufám že se vám líbí. A omlouvám se za chyby.

C