Neser Sherlocku! ✔

3.

"Promiň že jsem tě tak přepadla, jen..." Začala jsem, ale on mě přerušil.

"Nemusíš se omlouvat. Já sem John. I když to ty už asi víš." Zasmál se a podal mi ruku.

"Já sem Scara. " Také jsem se na něj usmála a stiskla jeho ruku. Když jsem mu jí pustila, tak se na ní chvíli koukal.

"Máš pevný stisk. Na holku." Pronesl po chvíli ticha, kdy ke mně zvedl oči. Začala jsem se smát a on se ke mně přidal. Sem ráda, že se směje.

"Možná to bude proto, že většina mých kamarádů jsou kluci, a tak sem si nějak navykla. Navíc mi táta říkal, že stisk vypovídá o člověku jaký je. " Řekla a začala se znovu smát.

"To je chytrý. No...Budeme tu stát a mrznout, nebo radši někam zajdeme?" Navrhl John a kývl hlavou směrem do ulic.

"Znám kousek odsud dobrou kavárnu." Dodal a já cítila, jak se mi po tváři rozlévá úsměv. Zbožňuju kávu.

"To se mi líbí. Veďte mě pane Watsone." Řekla jsem a ustoupila mu z cesty, aby mohl projít. S úsměvem mi nabídl rámě, do kterého sem se s úšklebkem zavěsila a vydaly jsme se do víru města.

...

Už jsme prošli rušnou částí a teď sme šly procházkovým krokem po prašné cestě parku. Vím že mě John vede oklikou, znám každou ulici park a kout ve městě, ale nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že je šťastný. Podívala jsem se mu do tváře a usmála se na něj.

"Jsem ráda že se usmíváš." Protrhla jsme svým hlasem to příjemné ticho, co mezi námi zatím vládlo.

"Proč?" Zeptal se a otočil se na mě.

"Protože jinak se trápíš. Hodně. A to bys neměl." Pustila jsem se ho a s vážnou tváří si stoupla na proti němu.

"Jak to víš?" Zeptal se s překvapením v hlase. Naklonila sem hlavu.

"Vážně to chceš vědět?" Zeptala sem se ho pro jistotu, protože vím že když s tím začnu, tak nepřestanu, dokud neřeknu vše. On na mě kývl hlavou a já se nadechla.

"Já osobně make-up nepoužívám, ale ani nemusím, protože i tak poznám, že to co máš napatlané pod očima, aby ti to zakrylo ty tmavé kruhy od nedostatku spánku, rozhodně není tvůj odstín, i když si myslím, že na chlapa si to zvládl celkem dobře, ale jak říkám  já se v líčení nevyznám." Začala sem a během svého výkladu mu přejela prstem po kůži pod okem a jak sem čekal mi na něm zůstala na mě tmavá skvrna korektoru. Teda myslím že se to tak jmenuje.

"Dál. Pod bundu máš bílou košili. Pomuchlanou bílou košili, s jakýmsi flekem na dolním okraji. Nejspíš od vína. Červeného, abych byla přesná." Jakmile sem to dořekla, tak si John rozepnul bundu a podíval se na okraj košile, kde skutečně měl tmavý flek.

"Jak..." Začal, ale já ho přerušila.

"Sem všímavá. Ale ještě sem neskončila. Jde z tebe cítit veliké množství průměrně drahé kolínské, ale oba moc dobře víme, že kdyby si k tomu neměl opravdu dobrý důvod, tak jí tolik nikdy nepoužiješ. Ne, chtěl si s ní něco zamaskovat, zakrýt. Alkohol. Navíc máš menší bouli na pravém spánku. Takže má teorie je, že jsi byl včera v noci pryč v nějakém podniku, je jedno kde, i když myslím, že kdybys mi ukázal peněženku, tak v ní najdu lístek do jednoho z nejbližších klubů, jen o pár ulic dál od tvého domu." Řekla sem a s úsměvem sledovala, jak jeho ruka cukla k jeho zadní kapse u kalhot. U toho jsem se ale dlouho nezdržovala a pokračovala.

"Takže jsi byl pryč. Vrátil ses až pozdě v noci, značně opilý. Když jsi vešel do bytu, tak jsi pravděpodobně zamířil do svého pokoje. Následně jsi zakopl, nejspíš o práh dveří a uhodil se do hlavy. Následovala ztráta vědomí, probudil ses až ráno a protože jsi neměl v plánu nikam jít, tak sis jednoduše nechal stejné oblečení. Kruhy pod očima jsi zakrýval nejspíš, už ze zvyku a obavy, že by si jich mohla paní Hudsnová všimnout. Navoněl jsi se až, když jsi měl sejít dolů do přízemí. Pak si mě uviděl a na drobnosti typu zmuchlaná košile jsi úplně zapomněl. Já vím, když chci, tak dokážu být dost okouzlující. Tomu se říká herectví." Usmála sem se a vydala se směrem ke kavárně, která už byla na dohled.

"Jak si věděla že jsi mě okouzlila?" Zeptal se když mě doběhnul.

"Nevěděla. Typla sem si. Ale teď už to vím." Šibalsky sem se usmála a vešla do kavárny, doprovázena cinkáním zvonku nad dveřmi.

Takže dneska přidám ještě tuhle kapitolou. Chci jen říct, že sem jí měla za deset minut hotovou i s opravou, takže je vím než pravděpodobné, že zde budou chyby.

Názory pište opět do komentářů.

C