Neser Sherlocku! ✔

19.

Potichu jsem zavřela dveře od mého pokoje a doslova po špičkách, jsem se vydala do obýváku. Tam jsem si z opěradla Johnova křesla vzala koženou bundu, kterou jsem tam včera odhodila a zamířila jsem k vchodovým dveřím. Už jsem otevírala dveře a byla jednou nohou za prahem, když se za mnou ozvalo odkašlání. Celá jsem ztuhla a zavřela oči. Prosím ať to není....

"Kam si jako myslíš že jdeš?" Ozval se za mnou Sherlockův hlas a já měla chuť se otočit a jednu mu vrazit.

"Do školy. To ti nedošlo?" Řekla jsem ironicky a chtěla konečně vyjít ze dveří, v čemž mě samozřejmě zastavil Sherlock.

"To je naprostá hloupost. Na zádech máš díru primitivně zašitou na pár stehů. Navíc si celou noc nespala kvůli bolesti. Byla by chyba jít do školy, stejně bys tam jen spala." Naštvaně jsem zabouchla dveře a otočila se na něj.

"Skončils?" Zeptala jsem se ho s neskrývanou touhou, teď vyrvat dveře z pantů a přetáhnout ho jimi po hlavě.

"Ano. Myslím že ano. Takže dnes zůstaneš doma, stejně jako zítra." Usmál se na mě a z rukou mi vytrhl bundu.

"Co se tady sakra děje?!" Vběhl do obýváku John ještě v pižamu a vraždil nás pohledem. Asi jsem ho tou ránou probudila. Opss.

"Ale nic. Jen si Sherlock zase hraje na starostlivého otce." Vyprskla jsem. Naštvaně jsem odstrčila Johna a vydala se zpět do svého pokoje a zabouchla za sebou dveře ještě víc, než předtím vchodové.

....

Nechápavě jsem se díval za naštvanou Kate, chci říct Scarou, jak mizí ve svém pokoji.

"Co jsem přesně udělal špatně?" Zeptal jsem se Johna, který stál vedle mě stále v pižamu. Ten se na mě podíval trochu naštvaným pohledem, který ovšem neseděl k jeho odpovědi.

"Popravdě nic. Tentokrát si neudělal špatně absolutně nic." Řekl a zatnul ruce v pěst.

"Tak proč ten naštvaný výraz?" Otočil jsem se a usadil se do svého křesla. Vzal jsem si housle a začal si bezstarostně, potichu brnkat a jednotlivé struny. John se prudce svalil do toho svého a ruce na opěrkách znovu zatnul v pěst.

"Víš, ne všichni potřebují v pět hodin ráno budit. Obzvlášť když několik dní předtím nespali kvůli jejich poblázněnému kamarádovi, který je detektiv a má rád morbidní případy!" Řekl uraženě a více se opřel do křesla. Já jen zatřepal hlavou při slově detektiv.

"Detektivní poradce Johne. Myslel jsem, že tohle jsme už vyřešily?" Po mé řečnické otázce se John na chvíli zamyslela. Nejsem si jistý jestli nad tím, kdy jsme  to řešili nebo nad tím,.... jak že to on říká? Nad mým postrádáním lidské jednoduchosti? Ne tohle by John nikdy neřekl, přece jen je to John. Tohle mi nejspíš řekla někdy Scara.

"Máš na dnešek plány?" Ozval se už klidným hlasem John a já k němu zvedl zrak.

"Ano. Vlastně ano a obávám se, že nestihnu vše co chci. Bude lepší vyrazit hned." Řekl jsem s mírným úsměvem, když se začal John zvedat ze svého křesla.

"Tak já se jdu obléct. Co máš na seznamu jako první?" Zeptal se už od dveří.

"Musím se stavit v márnici kvůli té mrtvole z výstavy. A pak potřebuju zajít do laboratoře." Řekl jsem a mezitím zapnul počítač. Dnešek bude opravdu nabitý.