Neser Sherlocku! ✔

10.

Už je to týden co byl Sherlock tak "laskavý" a adoptoval mě. Jak jsem říkala dělám mu ze života peklo. Teda, spíš se snažím. Ano štve ho to, jak mu dělám naschvály. Myslím že ho možná i víc než štve. Ale to mi nestačí. Chci, to aby mě vrátil zpátky do sirotčince.

Vešla jsem do bytu, pozdravila se s Johnem a vydala se do svého pokoje. Taškou jsem mrskla do kouta místnosti a hodila sebou na postel. Musím se přiznat, že jsem se tu už docela zabydlela a že bydlet s nimi není až tak špatné, jak jsem čekala. Sice nevím jestli se jim náš společný pobyt líbí tak jako mě, ale co už.

"Kde je Scara?!" Uslyšela jsem z obýváku. Unaveně jsem vstala a došourala se ke dveřím. Sherlock stál před Johnem, který seděl na pohovce, zády ke mě, takže mě neviděl. Zato John jo a kývl mým směrem hlavou. Jakmile se Sherlock otočil a všiml si mě, tak se na mě sice usmál, ale bylo vidět že je to falešný úsměv, který jsem mu s radostí oplatila.

"Kde jsi zase byla?" Zeptal se celkem klidně a posadil se do svého křesla. Já jsem s opřela o rám dveří a s úšklebkem na rtech jsem se ho zeptala.

"Hádej máš tři pokusy." Jakmile jsem to dořekla, tak jsem se rozeběhla přeskočila opěradlo Johnova křesla, na které jsem se pak posadila. Přímo naproti Sherlockovi. Podívala jsem se ale na Johna, který vypadal jako by právě viděl ducha. Až tak byl bledý.

"Promiň už nebudu v bytě dělat parkur." Usmála jsem se na něj. Ale tentokrát to byl upřímný úsměv. On jen zatřásl hlavou a více se opřel do křesla. Už byl v pohodě.

"Už je to tenhle týden po pátý co jsi ráno tak zmizela." Ozval se Sherlock, který naprosto ignoroval Johna i jakoukoliv mou aktivitu. Je vidět že jediný co ho momentálně zajímá je odpověď na jeho otázku.

"Jo už je to po pátý za tenhle týden. A je pátek. Kam jsi myslíš že chodí puberťáci jako já od pondělí do pátku?" Zeptala jsem se ho s úsměvem na tváři, který se mi na ní usadil, když jsem zpozorovala jeho překvapení, které se mu zrcadlo ve tvářive tváři.

"Do školy? " Vypadlo z něj překvapeně. Já jsem se už zvedla z Johnova křesla a vydala se ke dveřím.

"No páni. Neříkají tobě náhodou Sherlock?" Zeptala jsem se a sou pozornost přesunula na Johna.

"Jdu ven. Jdeš taky?" Zeptala jsem se ho a oblékla si na sebe černou, koženou bundu. On jen s úsměvem přikývnul a taky se zvedl. Já už jsem se vydala dolů po schodech. Když jsem zeshora uslyšela Sherlockův hlas, tek jsem se musela pousmát.

"Tak kolik jí sakra je. Myslel jsem že je starší?" Zasyčel na Johna.

"To já taky. Ale je jí šestnáct. Copak ti nedali nějaké papíry, když jsi jí šel adoptovat?" Řekl normálně nahlas John.

"Jo nějaké mi dali. Vyhodil jsem je." Řekl s klidem Sherlock a začal hrát na housle. Pak jsem slyšela jak schází po schodech dolů. Společně jsme vyšli z domu a já ještě rychle popadla telefon. Našla jsem jeho číslo a napsala jen dvě slova která byla důležitá. A menší dodatek.

Zábava začíná.
C.
PS. Na tý koruně už pracuju.

Omlouvám se za všechny chyby.
C.