Neser Sherlocku! ✔

13.

"Nemusíte tam se mnou chodit jestli nechcete. Jen jsem to Johnovi navrhla a ty si to náhodou slyšel." Zkusila jsem to znovu, ale opět bez úspěchu.  Díky Johne. Fakt díky. To si tu se mnou nemohl zůstat a pomoct mi s tím tupcem Sherlockem?!.

"To je v pořádku. Chceme tam jít." Řekl Sherlock, ale ani jednou nezvedl pohled od svého telefonu. Ozvalo se další vzdychnutí.

"To ti na Tý ženě až tak moc záleží, že ne jen že si jí zachránil život, ale také sis tam nechal ten zvuk?" Zeptala jsem se ho ironicky. Konečně ke mě zvedl pohled.

"Jak o tom víš?" Zeptal se a schoval telefon do kapsy. Nebudu lhát bylo těžký to zjistit, ale já si nemohla pomoct a prostě jsem musela vědět co se s ní stalo. Vážně jsme nevěřila tomu že je mrtvá a taky že nebyla.

"Vím toho hodně, ale to teď není to co bych chtěla řešit." Odpověděla jsem mu s jasným odporem v hlase, když se ozval znovu ten zvuk. Pro bohy proč?!
Sherlock se rozhlédl po místnosti, jakoby něco, nebo spíš někoho hledal.

"Kde je John?" Zeptal se.

"Odešel asi před hodinou. To sem si mohla myslet. " Uchechtnu se a  dám si ruce za hlavu. Ten gauč je celkem pohodlný.

"Myslet co?" Zeptal se znova.

"Že si zase nevnímal. Ale to je teď jedno. Řeknu to ještě jednou a tak, aby si tomu rozuměl. Já vysloveně nechci, aby ste tam šli se mnou." Posadila jsem se do tureckého sedu a přitáhla si k sobě po zemi kartonovou krabici. Nůžkami co jsem našla na stole, jsem rozřízla lepenku a už jí chtěla otevřít když se znovu ozval Sherlock.

"A kdybych ti řekl, že je více než pravděpodobné, že se tam objeví vrah z případu, který teď řeším?" Zeptal se Sherlock a vítězně se na mě podíval. Moc dobře věděl, že teď už nebudu odporovat. To ale neznamená, že už nechci, aby tam šli. Otevřeli se dveře a do nich vešel John. Když si všiml jak se Sherlock usmívá a já se mračím, tak se zarazil.

"Co se tady dělo když jsem tu nebyl?" Zeptal se opatrně a začal si sundavat sou bundu.

"Nech si jí na sobě Johne. Jdeme na výstavu. Říkala si že to začíná v sedm?" Zarazil ho Sherlock a šťastný jako blecha mi položil otázku, na kterou už, tak zná odpověď. Egoista. Haló, já vím že si vyhrál!

...

"Páni." Vydechl překvapeně John. A měl pravdu. Jinak se to vystihnout nedalo. Prostě nádhera. Obrovský sál se stojany s obrazy. Dokonce i na stěnách byly připevněny velké malby.

"Téma je dobro a zlo, kdyby se někdo ptal. " Usmála jsem se a vydala se směrem ke skupině puberťáků, v černém oblečení a je tam nechala stát. Hned jak jsem přišla se na mě sesypaly pozdravy a pochvaly za mé dva obrazy, které jsme s Adnou dělaly, a které jsem s úsměvem upřímně vracela, protože to co jsme viděla bylo opravdu nádherné a bylo vidět, že i oni si na svých dílech dali záležet. Po nějaké chvíli jsem uslyšela rázné otevření dveří do haly a stejně jako několik ostatních lidí, jsem se otočila za zvukem. Ve dveřích stála udýchaná Adna, která očividně nestíhala. Proč mě to jen nepřekvapuje?

"Adno, tady!" Křikla jsem na ní, když jsem viděla její marné pokusy mě v tom davu lidí najít. Hned jak se na mě podívala, tak se rozešla mým směrem, chytla mě za ruku a začala mě táhnout do šatny, se slovy...

"Jakto že ještě nejsi převlečená?!" Na což jsem jí odpověděla...

"Já nejsem ta co přišla pozdě."

...

"Johne? Kde je Scara?" Podíval jsem se na Johna, který ale nemohl odtrhnout oči od obrazu a tak mi jen odpověděl.

"Nevím. A myslím, že to nemusíš řešit. Je už dost stará na to aby se o sebe postarala." Jakmile to dořekl, tak mi v kapse zavibroval telefon i se vzdychnutím. Rychle jsem ho vytáhl a podíval se na příchozí zprávu.

Sice je dost stará, ale také dost šílená. Jak jsme si mi tři podobní že?

-M

"Sice je dost stará, ale také dost šílená..." Přečetl jsem první část zprávy. John se na mě tázavě podíval.

"Vážně si tohle myslíš?" Zeptal se a trochu se zamračil.

"Já ne, ikdyž vlastně ano. Ale tohle napsal Moriarty. Je to zpětná vazba na to co si řekl ty. Je blízko. Hodně blízko zatím mě napadá jen dvanáct míst a devět způsobů, odkud nebo jak by to mohl slyšet." Odpověděl jsem a očima projel okolí. Najednou zhasla světla. Kruci Moriarty co to zase děláš?

"...A nyní prosím přivítejte na pódiu Adnu, která nám zazpívá, zahajovací píseň." Ozvalo se z reproduktorů a na pódium vystoupila, za ohlušujícího potlesku, ta vysoká černovlasá dívka co byla se Scarou, když jsem jí poprvé viděl. Sedla si k piánu a začala hrát. Jakmile se sálem roznesl její zpěv, tak jsem na nějakou hrozbu téměř zapomněl. Bylo to dokonalé.

Tak jak jsme řekla tak jsem i udělala. Doufám že se vám příběh líbí a omlouvám se za chyby.

C