Neser Sherlocku! ✔

6.

Text pod kapitolou je důležitý k příběhu, takže si ho prosím přečtěte. Díky a užijte si kapitolu. C.

"Dobře projdeme si to ještě jednou." Řekla Adri a já si unaveně podepřela hlavu. Jo, projdeme si to ještě jednou a po třetí. Promítlo mi hlavou, ale v reálu jsem jen přikývla.

"Takže....Ty mi tady tvrdíš, že si byla u jeho hrobu a pak tě on, živá osoba co dýchá, začal pronásledovat. On! Ten u jehož hrobu si stála, se za tebou rozeběhl! Je ti doufám jasný, že ti to nevěřím?" Zeptala se mě se zvednutým obočím a opřela se do opěradla křesla.

"Jo je. A já si to taky ze začátku nevěřila. Ale pak když sem měla šanci si ho víc prohlédnout.... Prostě jsem si na sto procent jistá, že to byl Sherlock! Musíme to jít říct Johnovi!" Řekla jsem a už se chtěla zvdnout, když mě zarazila.

"Možná by sme mu to říkat neměly. Kdyby ses spletla, tak by byl dost zklamaný. Nemluvě o tom, že ani on ti to nebude věřit." Se smutným pohledem se podívala směrem ke dveřím mého bytu a pak zase na mě. Má pravdu, možná by to neměl vědět. Ale je to můj kámoš. A slíbili jsme si, že před sebou nebudeme mít zbytečná tajemství.

"Slíbili jsme si že před sebou nebudeme zbytečně nic tajit. A já své slovo dodržím." Prudce jsem se zvedla a vydala se směrem ke dveřím. Adri na mě chvíli nevěřícně koukala, ale když jí došlo, že to myslím vážně, tak se s povzdechnutím také zvedla z křesla a začala si obouvat boty. Během pěti minut, jsme byly už na cestě.

"A co mu chceš vlastně říct? "Ahoj Johne. Hádej kdo mě dneska naháněl přes celý město. Správně! Tvůj mrtvý kámoš Sherlock!" Myslím, že to by nebylo moc dobrý." Řekla a tím mě donutila se zastavit. O tomhle jsem nepřemýšlela.

"No... Něco cestou vymyslím. " Trochu zahanbeně sem se podívala na špičky svých černých martens, při jejím pohledu, který jasně říkal jako-vážně?!.

"Hele ještě si to můžeš rozmyslet. Můžeme se vrátit a..." Začala, ale protože jsem nevychovaný fracek tak jsem jí přerušila.

"Ne! Chci aby to věděl. Je možné že jeho nejlepší kamarád žije. To by měl vědět nemyslíš?" Zeptala sem se jí, ale odpověď jsem nečekala. Místo toho sem otevřela černé dveře a vešla do předsíně, kde už čekala paní Hudsnová. Jako by věděla že přijdeme. No, teď to nebudu řešit. Rychle sem se s ní pozdravila a už vybíhala schody po dvou, s Adri za zády.

"Johne! Hele vím že nesnášíš, když k tobě vtrhnu bez klepání, ale musím ti něco říct! Sherlock žije." Zastavila jsem se. Můj hlas postupně slábl, jak moje oči postupně stoupaly od černých bot přes kalhoty tmavou košili až k jeho očím. Adri udýchaně doběhla za mnou, ale jen co si ho všimla, tak jakoby z ní námaha opadla.

Seděl tam. Sherlock Holmes.

Tradá! Další kapitola je hotová. Teď už by měla přijít ta zajímavější a zábavnější část.

Jen tak mimochodem, k příběhu. Nevím Jestli vám to z mého nedokonalého psaní došlo, ale vždy, když šla Scara(C) na hřbitov pro vzkaz, tak na sobě měla to samé oblečení a obličej schovaný pod kapucí, takže Sherlock nebude mít nejmenší tušení, že Scara a ta holka ze hřbitova, je jedna a ta samá osoba.