Pobertové a potomek Riddle

7. kapitola - Sirius v akci

 Mě se tak dobře spí. Takové teplo je příjemné. Spím, pořád spím, cvak, spím. Počkat co jaké cvak. Otevřela jsem jedno oko. Cvak. Docela mi ten zvuk leze na nervy. Kouknu se kolem sebe a co nevidím. Jak mě Sirius drží v pevném sevření a já mám ruce na jeho břišákach. Paní musím uznat, že se mu nadarmo neříká bradavický Casanova. Je fakt sexy. Nad čím přemýšlím je to jen kamarád. Za ním je můj narušitel. James a má v ruce můj foťák. Zmetek jeden. Pokusila jsem se vstát, ale Sirius si mě přitáhl jěště blíž. Divím se, že to jde. Cvak. „Jamsi mohl bys už přestat fotit?"

„Ne" řekne po chvíli Jamii a pořídí dalších asi pět fotek. No počkej já tě vyfotím až zase budeš slinta ze spaní a dám to na nástěnku ve společence a ještě to začaruji, aby to nešlo sundat. Počkat vždyť takovou fotku mám. Jamsi máš se na co těšit.

„Siriusi" zkouším ho probrat. To už zbytek osazenstva je vzhůru a koukají na nás. „Hmm" zabrblal ve spánku. „Vstávat" povím ještě v klidu. „Ne" odpoví a přitáhne si mě ještě blíž. Cvak. Je po tobě Dvanacteráku. „No tak Siri vstaň nebo mě aspoň pust je mi horko." Po tomhle mém prohlášení se na mě koukl jedním okem. Cvak. „Jo a něco mě šťouchá." Pošeptala jsem mu do ucha, protože jeho kamarád dal osobě znát. „Ted už byl vzhůru hned. „Promiň." Omluvil se mi. „To je v pohodě." Usmála jsem se. Přetáhla jsem si kalhoty na nohy. Košili vzala do ruky. „Brácho tady máš na památku." Řekl Jams a podal mu fotku, jak v objetí spíme. Siris se při blbě na ní usmívá. „A já nic." Řeknu uraženě. Jamii mi dá zbytek fotek i foťák. Rozloučila jsem se s nimi a šla do pokoje.

Pohled Siriuse

Tu fotku, co mi dal Jamse jsem si zarámoval a dal do stolu. „Co?" optal jsem se jich. „Nic jen je ti dobře." Optal se Patrik. Ne není nejhezčí holka, kterou jsem, kdy chtěl je tvá sestra. „Jo je proč?"

„Brácho já to na tobě poznám je ti něco." Přidal se i Dvanácterák.

„Kluci já už vím asi co mu je." Prohlásí Rem a poté, co mu všichni věnují pozornost pokračuje. „Jsi zamilovaný Siriusi."

„Blbost" prohlásím, i když si nejsem úplně jist.

„Tak nám řekni, co se ti na Alex líbí." Zeptal se mě. Upřímně všechno. „No je pěkná, chytrá, vtipná, okouzlující..."pokračoval bych kdybych se neztratil v mysli nad jejíma krásnými očima.

„Jo si v tom až po uši. Mě se zdálo, že od té doby, co znáš Alex jsi neměl ještě nic z žádnou jinou." Prohlásil Wolfy.

„Patriku řekni mi něco o Angel." Zeptal jsem se ho. On musí vědět vše vždyť je její bracha, i když nevlastní.

„Tak fajn. No znám ji od našich dvanácti. Chodili jsme spolu do Kruvalu. Byla skvělá střelkyně pak i chytačka. Byla dokonce i kapitán. V patnácti ji dali do Krasnohůlek. Tam to přímo nesnášela. Nechala vybouchnout školu pak ji vyhodily. Od mala jí týrají, protože neuznává pravidla čistokrevných." Páni to jsem nečekal a asi nikdo.

„Řekneš mi něco, co má ráda a tak?" chci vědět vše o mé Angel. Sakra, co se semnou děje.

„Tak má ráda rudé růže, nesnáší žampiony, má rada kreslení, famfrpál, zpěv..." Hltal jsem každé jeho slovo.

„Myslíš, že kdybych ji pozval do Prasinek neodmítla by?" zeptal jsem se nejistě.

„Myslím, že ne poté, co se dnes na tebe dívala, když se probudila. Ten pohled jsem u ní na posledy vyděl, když byla s Wiliamem." Po tihle jeho slovech se mi v mysli rodil plán jak na to, ale strašně sem se bál odmítnutí.