Pobertové a potomek Riddle

17. kapitola - Vlak

Pohled Patrika

„Ahoj ségra sedneme si k tobě jo?" Ani jsme nečekali, co řekne a sedli si. „Proč se ptáš, když nepočkáš, co odpovím?" Optala se mě. „Protože vím, že bys odmítla, kdybych ti dal na výběr."

Ona: „To máš pravdu, ale vás bych nechala si sednout jen jednoho bych s radosti vykopla ven."

Sirius: „Sakra. Tak, kdybys nebyla tak tvrdohlavá a nechala si to vysvětlit tak by bylo všechno fajn."

Ona: „Nevím proč bych to dělala."

Sirius: „Protože si byla má přítelkyně."

Ona: „Jasně taková, kterou podvádíš. Tak to ti musím zatleskat. Vymyslel si nový způsob chození."

Sirius: „Proč musíš být tvrdohlavá, kdyby sis to nechala vysvětlit. Byla by si pořád s námi. Byla bys zase poberta. Byla by si zase moje..." ke konci už šeptal.

Ona: „Jde vidět, jak tě to sebralo. Tak, že se stebe stal zase Casanova a jediné, co musím, pořád poslouchat je, jak si ostatní holky povídají, jaké to bylo stebou v posteli."

On: „Kdybys mi nedala košem byli bychom spolu a nemusela to poslouchat.

Ona: „Jasně takže to je všechno moje vina že?" V kupé bylo takové těsno. S kluky jsme na to koukali a čekali, jak to skončí.

Sirius: „Není je to moje vina. Jsem blbec, a to že jsem zase Casanova je, protože se snažím na tebe zapomenout. Jenže to nejde strašně to bolí. Až pak jsem si uvědomil, jakou volovinu jsem udělal a teď, když nejsi semnou s námi... je to prostě hrozné." S kluky jsme nenápadně odešli.

Pohled Siriuse

„Prosím zkus to ještě semnou." Už jsem až žadonil o druhou šanci, protože ještě chvíli bez ní a mě trefí. „Nevím, jestli bych ti ji měla dát. Strašně mě to bolelo a bolí." Chytl jsem jí za ruku a usmál se, protože měla na ruce vedle prstenu roků taky ten můj. Když si všimla, co sleduji na její ruce s červenala. Udělal jsem kukuč, o kterém vím, že neodolá. „Tak fajn, ale něco za něco." Když to řekla vyskočil jsem na nohy, zatočil s ní do kola a smál se na celé kolo. „Všechno, co si budeš přát." Chytil sem její obličej do dlaní a pohladil ji po víčku. Tak dlouho jsem se jí nedotknul. Mile rád jsem zjistil, že reaguje jako, když jsme byli spolu.

„Budeš mi dělat měsíc úkoly bez pomoci Remíka a jako odškodné mi budeš nosit mléčnou čokoládu." Odkýval jsem ji to s úsměvem od ucha k uchu. „Dobře, ale ty je vrátíš mezi poberty." Odfrkla si, ale s úsměvem. „kdo ti žadonil ať se vrátím a teď určuje podmínky?" chytrá holka. „já, ale vím, že se k nám vrátíš ráda." Usmála se, a to jsem bral jako znamení. Pomalu jsem se k ní ohnul a dotknul jsem se andělských rtů, které s nenechám už utéct.

„Jo" Zařvali někdo vedle nás, když jsme se ohlédli zjistili jsme, že to jsou kluci. „Konečně jsme zase spolu." Řekl radostně Patrik. „To je pravda. Chyběla si nám." Přidal se Remus. „Konečně brácho." Řekl mi s úsměvem James a poplácal mě po ramenech. Peter se nijak nevyjadřoval.