Pobertové a potomek Riddle

22.Kapitola - Přehnaně starostlivý

 Dvaměsíce po tom, co jsme oznámili, že čekám dítě se toho mocnezměnilo. Možná jen to, že James a Lily už jsou definitivněspolu. Taky smutná zpráva, že Peter už v partě není, ale zaselepší zpráva je, že se svým nejmladším bratrem to jde zasedobře. Potají se scházíme každé úterý večer. Měsíc mi toprocházelo. Pak na to, ale bratr na to přišel tak jsem mu to celévysvětlila. Tak začal chodit za ním se mnou.

 Matkujsem zatím měla štěstí a nepotkala ji, ale Vincent mi řekl, žeuž to ví. To se Síriem i to, že čekám dítě. Prý jsem sice krve-zrádce, ale je prý aspoň ráda za to, že jsem si vybralačistokrevného manžela. Mě je už úplně jedno, co si myslí. SeSíriem jsme se dohodli, že po dokončení školy půjde bydlet knám. Na můj zděděné panství po Godriku Nebelvíru do Godrikovadolu. Bratr tam se mnou už bydlí. Říkal, že se přestěhuje, alejá mu to zatrhla.

„Ahoj"vyrušila mě Lily.

„Ahoj"usmála jsem se na ní přívětivě.

„Kdemáš Siriuse?" Optala se Lily, protože od doby co zjistil, žejsem těhotná mi je pořád za zadkem.

„Nevíma jsem ráda, že mám aspoň chvíli pro sebe než se odněkud zasezjeví." Pověděla jsem po pravdě. Lily se začala smát a todělat neměla, protože se hned vynořili od někud poberti.

„Ahojlásko" pozdravil mě Sirius. Lily se začala smát ještě více,když jsem odpověděla.

„Ahoj...Jen by mě zajímalo proč mě zdravíš, když jsme se neviděly jendvě hodiny?" Optala jsem se ho. Zbývající poberti se začalismát. „Velmi vtipné." Odpověděl na to uraženě. „Ale no taksnad nebudeš uražený?" Poškádlím ho. „Tak ráda bych ses vámi dal vykecávala, ale musím jít do knihovny." Postavila jsemse a začala si brát věci. „Nemáš teplotu?" Optal se měPatrik. „Ne proč?" Zeptám se nechápavě. „Protože ty doknihovny nechodíš." Odpověděl na to James a sedl si k Lily.„Chodím..." stala jsem si za svým. „Jen ve výjimečných případech, což za ty tři roky bylo asi pětkrát." DokončilRemus. „Tak ti pěkně děkuji." Řekla jsem a dala mu výchovnýpohlavek. Ten se na mě jen podíval ublíženě zato zbytek party sezasmál. Chtěla jsem už vyjít, ale Sirius mě zastavil. „Já tito vezmu." Pověděl a už mi bral knihy. „Já to unesu." Řeklajsem mu na to a chtěla si je vzít na zpět. „Neštvi mě a jdeme."Rozhodl za mě. „To zvládnu." Argumentovala jsem. „Nemášnosit těžké věci." Vyrukoval s něčím čím věděl, žezabere. Naštvaně jsem se na něj podívala otočila a vyrazilavpřed knihovna. Sirius mi byl v patách. Než jsme vyšli ze společenské místnosti jsem ještě slyšela ti blázny smát. Však já jim tospočítám. Usmála jsem se pro sebe.