I need Your love before I fall - CZ

Kapitola 6.

„Hm? Proč jsi přišla?" Ptal se mě nedočkavě ten, kvůli kterému teď přemýšlím víc, než je zdravé.

Proč jsem přišla?  V posledních dnech dělám věci, které ani nevím proč dělám. Tak a jdeme myslet.

Došla jsem za tebou, protože mě štve, že jsi mi posmrkal rameno, a pak mě klidně ignoruješ a vyhýbáš se mi. Štve mě, že kdykoliv jsem měla volnou chvíli, tak se moje myšlenky upnuly na tebe a to, že tu ošklivou podlitinu na oku máš v podstatě kvůli mně. Ale nic zvláštního. 

„Prostě jsem chtěla." Odpověděla jsem. Proč jsem mu neřekla to, co jsem zrovna vymýšlela? Odpověď je prostá. Nesmím na něj tlačit. Jestli chci aby se mi trochu otevřel a nelhal sám sobě, potřebuju, aby mi důvěřoval tak, jako nikomu. A nebo abych se mu otevřela já, ale to asi nehrozí.

Nechápavě se na mě podíval. Obešla jsem ho a šla směrem k jeho neustlané posteli. Automaticky jsem na ni skočila a obličej zabořila do měkkého polštáře. Kdo by čekal, že bude tak vonět? Ach bože, co se to se mnou děje? Tajně čichám ke klučičímu polštáři.

„Co to děláš?" Zeptal se udiveně. Ani se mu nedivím. Moje tajné čichání k polštáři, právě odhalil jeho majitel.

„Nevidíš?" Zamumlala jsem do polštáře. Odtrhla jsem hlavu od polštáře a podepřela se lokty na posteli. „Dones lékárničku." Řekla jsem rychle.

„Co se ti stalo?" V mžiku byl u mě a automaticky mi sahal všemožně na čelo a tváře, jestli nemám teplotu.

„Rychle! Dones ji!" Řekla jsem nahlas a docela zapomněla na jeho naštvanou a nepříjemnou matku. Rychle ode mě odstoupil a rychle vyšel z pokoje. Umím být přesvědčivá, když chci.

Rychle jsem si stoupla z postele a šla prozkoumávat jeho pokoj. Přece jen, ještě jsem tu nebyla a on můj pokoj už dávno viděl. On tu má televizi? Cítím závist.
Zrovna jsem se zastavila u poličky, na které byli dva chlapci. Ten menší byl stoprocentně Taehyung. To poznám podle úsměvu. Je pořád stejný. Ale kdo je ten starší kluk? Bratr? Kamarád?

„Sedni si na postel. Mám tu lékárničku." Řekl rychle Tae. Šla jsem kolem něj a vzala mu lékárničku z rukou.

„Ty si sedni." Řekla jsem. Jeho pohled mě celkem pobavil. Zaraženě se na mě díval a když jsem se zamračila tak si poslušně sedl.
„Lehni si." Zamračil se, ale i tak si lehl. Nadzvedla jsem mu hlavu a položila si ji na klín, abych líp viděla. Otevřela jsem lékárničku a vytáhla lepítka a nůžky.
Svýma tmavýma očima sledoval co dělám, ale ani nemukl. Když jsem něžně přejela jedním prstem po jeho fialovém oku, až k roztrženému obočí, zamračil se a sykl.
„Promiň. Nechtěla jsem." Omluvila jsem se a ustřihla proužek. Opatrně jsem ho položila na roztržené obočí a přejela po něm. Chvíli jsem se ještě dívala na fialovou podlitinu u jeho oka. V tuhle chvíli jsem nemohla odtrhnout oči. Bylo to pro mě jako magnet.
„Promiň. Tohle máš kvůli mně." Řekla jsem, stále pozorujíc podlitinu, a smutně jsem se usmála. „Protože jsi mě bránil před Peterem." Řekla jsem a podívala se mu do očí.

„Stálo to za to." Řekl a usmál se. Mě to taky donutilo usmát se.

Uklidila jsem věci do lékárničky a tu pak zaklapla. Chtěla jsem se zvednout, jenomže mě jeho ruce zastavily.

„Můžeme takhle zůstat ještě chvíli?" Zeptal se. Cože? Chce Ležet? Na mém klíně? Hochu, co?
„V mojí zemi to není nic neobvyklého. Navíc je to pohodlné." Řekl a pomalinku zavíral oči.

„Dobře, ale jen chvíli. Ano?" Odpovědí mi bylo jen malé pokývnutí hlavou.
„Můžu zapnout nějaký film?" Kývl. Natáhla jsem se přes něho, s jeho hlavou stále na mém klíně, pro ovladač, který byl na nočním stolku. Ovladačem jsem namířila na televizi a zapnula ji. Zrovna dávali nějaký film. Nevím jak se jmenoval, ale zaujal mě.

Opřela jsem se zády o zeď, aby mě nebolela. Nebyla to zrovna moc pohodlná pozice, proto jsem si vzala jeho polštář, který mimochodem stále voněl, a dala si ho za záda. Tohle bylo lepší. Ani jsem si to neuvědomila a začala jsem cítit, jak pomaličku, ale jistě usínám. Ruce jsem mu položila na jeho tmavé vlasy a pomaličku po nich jezdila. Jsou stejně hebké tak, jak vypadají. Pomyslela jsem si.

Zatímco Tae už nějakou chvíli spokojeně oddechoval, já jsem cítila jak se mi zavírají oči. Naposledy si pamatuji jen to, že hlavní hrdina umřel.

***

„Taehyungu!" Probudilo mě volání jeho matky. A sakra!

„Tae! Vstávej! Tvoje mamka jde nahoru!" Taehyung se rychle vymrštil a zběsile kmital pohledem ze dveří na mě. Musím zmizet. Jestli mě tady uvidí, bude se to dost blbě vysvětlovat. A věřte.
S touhle paní nechci mít žádné problémy. Už šly slyšet kroky směřující k jeho pokoji, když v tom mě ten idiot povalil na postel, zalehl mě a přehodil přes nás peřinu. „No to snad-" Zacpal mi pusu. Zabiju ho. Uškrtím, rozsekám, zapálím, a popel nechám ve sklepě v hnusné plesnivé urně. Žádné rozsypání si nezaslouží.

„Sakra, ztlum tu televizi! Mám tu kamarádky a jde to slyšet až dolů." Řekla naštvaně. Nemohla jsem se pořádně ani nadechnout z toho jak na mě leží, k tomu mi zacpal i pusu, a tak byl pokus o nadechnutí se, ještě těžší. Slyšela jsem jen zaklapnutí dveří a jeho hlasité oddechnutí.

„Slez ze mě nebo ti oslintám ruku." Zavrčela jsem mu do dlaně naštvaně. Chvíli jsem se bála, že mi nerozuměl, ale po chvilce mě pustil a slezl ze mě. Ano! Kyslík!

„To bylo o fous!" Posadil se na postel a oddechoval. Na nic jsem nečekala a shodila ho z postele. Zabití by mi nejspíš neprošlo.
„Hej! Za co to bylo?!" Řekl naštvaně. Když si stoupal tak si mnul zadek. Účel splněn.

„Zalehl jsi mě a málem udusil, ale jinak nic." Řekla jsem s úsměvem.

Podívala jsem se z okna a všimla si, že už je tma. Kolik je vlastně hodin? Vytáhla jsem svůj mobil a podívala se na odemčený display. Bylo 22:08. Měla bych jít domů. „Tae, už půjdu." Řekla jsem a šla ke dveřím. Už jsem chytala za kliku, když v tom mě plácl po ruce jako psa a zamračil se na mě.

„Dole je máma a má tam nějaké svoje kámošky. Muselo by se jít přes obývák k hlavním dveřím a tam ony zrovna sedí. To riskovat nebudu." Řekl.

„Fajn. Tak jdu oknem." Řekla jsem a napochodovala si to k oknu.
„Ty si myslíš, že tě pustím oknem po tom, co ses málem rozplácla?" Zasmál se a překřížil si ruce na hrudi. No to nemyslí vážně!

„Cože?! Fajn! Jak chceš." Naštvaně jsem nafoukla tváře a šla k jeho posteli. Automaticky jsem na ni dopadla obličejem napřed a znovu se pustila do tajného čichání. Ten kluk ze mě bude mít trauma.

„Budeme se dívat na filmy. Bude sranda. Nebuď uražená. Můžeš jít, až ty ženský odejdou, ale co to znám, tak tu budou až tak do 3 do rána." Řekl a šel ke mně.

„No, tak to je fakt fajn. Doufám, že máš dobré filmy, protože jakmile ty baby odejdou, tak jdu domů." Zamumlala jsem do polštáře.

Ahoj, moji milí čtenáři😘

Musím se socializovat... a právě pro to jedu do Brna na animefest a pak na Kpop party.
Jsem happy 💕

Otázka dne: bude někdo z vás na af nebo na kpop párty? Rada pokecám😅😋

Jo a nějak mi blbne Watt, takže když uvidíte nějakou nedokončenou větu nebo větu která nedává smysl, tak to není moje chyba, jo?
Všimla jsem si totiž, že v uložené verzi, kde můžu příběh upravovat, je všechno v pohodě a tak jak má být, ale v publikované to tak rozhodně není. Omlouvám se tedy za chyby, co se v příběhu budou nacházet.