Už si vzpomínám. Ten chlapec na fotce vedle Taehyunga. To byl jeho bratr? Měl stejné oči jako on. Jak to, že mi to nedošlo? Teď, když sedím na posteli s jeho hlavou na mém klíně, a mám tak volný výhled po jeho pokoji, můj pohled se zastavil na oné fotce. Opravdu jsou si podobní. Je mi to tak líto...
Co se asi stalo? Řekl, že je zabil, ale o tom pochybuji. Určitě si to jen dává za vinu. Pak se ho zeptám, ale ne dnes. Dnes je toho na nás oba moc.
„Pojď spát, Lin. Vždyť jsou dvě ráno." Řekl rozespale a jeho tmavé duhovky vykoukly z pod dlouhých řas.
„Ještě neusnu." Povzdechla jsem si.
„Tak si pojď alespoň lehnout. Třeba to pomůže." Zvedl hlavu z mých stehen a posunul se na posteli, na kterou si lehl zády ke zdi. Podepřel si hlavu a jen čekal na to, až si přilehnu. Lehce jsem se usmála, jakmile rychle několikrát zamrkal dlouhými řasy a poklepal na místečko vedle něj.
Už jsem si chtěla lehnout, když jsem si vzpomněla na to, jak moc nepohodlně se cítím v tomto oblečení. Nejsem vykoupaná a tohle oblečení mám už skoro dva dny.
„Myslíš, že by jsi mi mohl na spaní půjčit nějaké oblečení? Tohle mám na sobě už... no dlouho." Řekla jsem nesměle.
„Tak si ho sundej."
„Ha-ha. Vtipné. Tae, no tak. Prosím." Udělala jsem psí oči.
„No jo. Počkej." Vítězoslavně jsem se usmála, jakmile se začal zvedat z postele. Něco začal hledat ve skříni, když v tom mi na hlavě přistálo triko. A hned na to i tepláky.
,,A myslíš, že bych si mohla dát krátkou sprchu?"
,,Jasně. Šampon tam je a sprchový gel taky."
Poděkovala jsem a schovala se do koupelny přes chodbu.
Řekla bych, že s tím, jak často tady jsem a přespávám tu, bych si mohla donést i kartáček na zuby a ručník. Někdy si připadám i blbě jak jsem tu nonstop nasáčkovaná.
***
Triko mi padlo krásně. Končilo mi těsně nad koleny a cítila jsem se v něm velice pohodlně. Za to tepláky mi byly až moc velké. I když jsem si je uvázala šňůrkou v pase, nepomohlo to. Tepláky mi padaly a bylo by pěkně trapné, kdybych došla zpět do pokoje s tepláky u kotníků. Takže jsem měla jen triko a spodní prádlo.
Tepláky jsem vzala i se zbytkem svého oblečení a zamířila zpět do pokoje. Tae se zrovna díval do mobilu, když jsem přišla. Oblečení jsem položila na židli a tepláky přes ni přehodila. Ještě jsem si chvíli sušila vlasy než jsem si šla lehnout za ním. Tae odložil mobil a udělal mi místo na své posteli.
První jsem se chtěla otočit zády, protože jsem se z nějakého důvodu styděla. Ale to by mi můj plán nemohl znemožnit právě on. Posunul se ke mně blíž, se záměrem otočit si mě k sobě. Což se mu i povedlo.
,,Proč nemáš ty tepláky? Máš strašně studené nohy."
Přitáhnul si mě tak, že jsem mu ležela hlavou na ruce, kterou mě prsty pomaličku šimral na paži. Druhou rukou si podložil hlavu on. Svoji ruku jsem měla na jeho hrudníku, který se podezřele nepravidelně zvedal a zase klesal.
,,Byly mi moc velké. Padaly mi." Vysvětlila jsem.
Najednou propletl své nohy s mými. Bylo mi to příjemné. Nesuďte mě.
"Aby ti nebyla zima." Řekl potichu.
Opravdu mi to pomohlo. Usnula jsem za chvilku. Asi jsem byla unavenější, než jsem si myslela.
***
Ráno jsem se vzbudila na pronikavé světlo, které mě pálilo do očí. Zamžikala jsem a prsty si protřela oči. První věc, kterou jsem uviděla, byla ruka, která svírala můj pas. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala kolik je hodin. Když jsem viděla, jak brzko je, hned jsem svoji hlavu vrátila zpět na ruku, která mi dělala docela dobrý polštář. Chudák, určitě ji ani necítí, jestliže na ní ležím celou noc.
A když už jsme u něj...
Opatrně jsem se natočila tak, abych ho svými pohyby nevzbudila. Obličej měl naprosto uvolněný a hlasitě oddychoval.
Vím, že bych se odtud měla co nejrychleji dostat, dřív než se vzbudí jeho matka, ale tenhle výhled si nemůžu nechat ujít. Je krásný. Nevím, kde se tohle ve mně bere, ale připadalo mi to vážně spontánní. Jen tak mě napadlo, proč ne, že?
Zkoumala jsem každičký centimetr jeho obličeje. Od ofiny, která by mu teď jistě padala do očí, až k malému znaménku na jeho nose a pootevřeným rtům. Jeho uvolněný obličej mi teď přišel naprosto neodolatelně rozkošný. A když pomlasknul, vykouzlilo mi to malý úsměv.
Ani jsem si neuvědomila co vlastně dělám. Tedy, až do doby, kdy jsem na svých rtech, cítila ty jeho příjemně teplé. Mozek v tu chvíli přestal pracovat, ale tělo konalo. Jemně jsem ho chytla za tvář a své rty jemně otírala o jeho. Přísahala bych že bych se snad ani neodtrhla, kdybych necítila na svých rtech, že mi odpovídá. A to mě taky donutilo se odtáhnout. Polekaně jsem pustila jeho obličej a zadívala se na něj.
Pořád spí.
Naštěstí.
Nic neví.
Naštěstí.
On je přece můj kamarád, tak proč ho chci líbat?
Chci?
Husí kůži jsem měla snad všude. Srdce mi bylo jako o závod. Hlavu jsem položila zpět na jeho ruku a doufala, že jsem ho nevzbudila.
Opravdu mě políbil zpět, nebo se mi to jen zdálo?
Tak nějak si přeji, aby se mi to jen nezdálo.
Opět mám ten divný pocit.
Zdravím^^
Chtěla bych se moc omluvit za to, že nevydávám ani trochu pravidelně. Nevím čím to je? Asi jsem se až moc socializovala a tak se mé myšlenky pohybují úplně někde jinde než tam, kde mají. Což mi už začíná i chybět. Heh.
Jaké pocity máte z dnešní kapitoly? Co si myslíte, že se Kate vrtá hlavou, když cítí ten divný pocit?
Teď mám týden volna a pak zase na dva týdny na tábor! Ty děti ze mě musí být mrtvé 😌
ČTEŠ
I need Your love before I fall - CZ
أدب الهواة" „Chápu. Je to nesnesitelná bolest ze strany těch, které miluješ a máš rád. Tvoji přátelé se o tebe postarají." „Nemám přátele." „V tom případě jsem tady ještě já." " Katelin Redfox je sedmnáctiletá studentka střední umělecké školy. Po rozvodu...
