" „Chápu. Je to nesnesitelná bolest ze strany těch, které miluješ a máš rád. Tvoji přátelé se o tebe postarají."
„Nemám přátele."
„V tom případě jsem tady ještě já." "
Katelin Redfox je sedmnáctiletá studentka střední umělecké školy.
Po rozvodu...
Právě jsme byli na začátku už druhého filmu a já jsem cítila, jak mi padá hlava. S Taem jsme se dělili o jeho postel tak, že jsme seděli, opírali se zády o zeď a nohy mám čouhaly z postele. Teda, alespoň jemu. Já jsem se posadila do tureckého sedu, opírala se zády o zeď a hlava mi právě spadla na jeho rameno. Ale to jsem už neřešila. Byla jsem příliš ospalá. Chvíli jsem poslouchala film, ale pak jsme stejně vytuhla.
Cítila jsem pohyb, ale nijak jsem to neřešila. Pomalinku jsem se pokládala na postel a měla stále zavřené oči. „Lin?" Slyšela jsem. „Lin, právě odešly, jestli chceš, tak tu ale můžeš zůstat." Řekl potichu. „Nech mě, spím." Zamumlala jsem, a když mě přikryl svou peřinou, tak jsem se do ní víc zachumlala. „Trochu se posuň." Špitl a já se neochotně posunula blíž ke zdi. Cítila jsem prohnutí madračky a braní mi mojí, dobře, jeho teplé peřiny. Zrovna mi bylo dost jedno, že sdílím postel s klukem, kterého znám jen pár dní. Bylo mi jedno, že se dělíme o polštář i peřinu. A bylo mi dokonce jedno i to, že se ke mně otočil a jeho ruka se ocitla na mám pase. Bylo mi to příjemné a prostě jsem chtěla spát. „Dobrou noc, Lin." Šeptl mi do vlasů. „Dobrou, Tae." Řekla jsem a zase rychle usnula.
***
Když jsem se ráno probudila, venku už bylo světlo. Podepřela jsem se lokty a porozhlédla se po jeho pokoji. Jeho pokoj vypadá ráno zajímavěji. I když to zní divně, je to pravda. Světlo se od jeho bílošedých stěn odráželo a zesvětlovalo všechno kolem. Okno bylo stále zavřené. Když jsem se podívala kolik je hodin, docela jsem se divila, že o víkendu dokážu vstávat tak brzo.
Je sobota, 7:25, a já ležím na klučičí posteli s Taeho rukou stále kolem mého pasu. Povzdechla jsem si a oddělala jeho ruku z mého pasu. Naštěstí to šlo lehce a já se z jeho postele dostala celkem snadno. I když se mi z ní absolutně nechtělo. Vzala jsem si z židle svoji mikinu, kterou jsem tam včera odložila, protože mi bylo horko, a potichu odešla z jeho pokoje. Teď musím najít cestu z tohohle domu. Bylo tu ticho a doufám, že jsem nikoho neprobudila, když jsem blbě přešlápla a málem spadla ze schodů. Sakra, Kate! Rovnou můžeš jít hledat ložnici jeho matky a zakřičet jí do ucha: „Zdravíčko. Já jsem ta drzá holka ze včerejška a právě se vykrádám z pokoje vašeho syna, kde jsem strávila noc. Ale nebojte, nic se nestalo. *Významný mrk*" Bože. Rychle jsem seběhla schody, a když jsem viděla vchodové dveře, rychle jsem se k nim vydala.
Už jsem chytala za kliku, když v tom mě vyrušil ten hlas, který jsem si dost rychle zapamatovala. „Mohl by si své holky vyprovázet sám. A ty, mladá dámo, bys mohla být tišší." Semkla jsem oční víčka k sobě. Vydechla jsem a otočila se s úsměvem na postarší dámu, která mi už od prvního pohledu byla proti srsti. „Zdravím." Řekla jsem s mírným úsměvem na tváři. Panovalo mezi námi trapné ticho, a když si zkřížila své ruce na prsou a začala malinko podupávat nohou, bylo mi jasné že mám urychleně odejít. „Ehm. Tak já už půjdu. Naschle." Řekla jsem, otevřela dveře a rychle je za sebou zavřela.
Automaticky jsem se rozběhla ke svému domu a otevřela dveře. Musím tady vážně už uklidit. Mamka se vrátí kdo ví za jak krátkou dobu a tady je vážně bordel. Posnídala jsem a dala se do úklidu. Začala jsem kuchyní a končila svým pokojem. Pak jsem i umyla zem, utřela prach, povysávala a umyla nádobí. Dům byl uklizený a já zase unavená. Udělala jsem si svůj oblíbený bylinkový čaj a zalezla do pokoje. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že mám zmeškaný hovor od mamky. Automaticky jsem vytočila její číslo a mobil si přiložila k uchu.
„No, mami? Co jsi chtěla?" Zeptala jsem se. „Ahoj Kate. Chtěla jsem ti říct, že dojedu dneska před polednem. Doufám, že jsi uklidila. Dovezu s sebou i hosta, tak doufám že tam není bordel, jak je tvým zvykem!" Řekla podrážděně do telefonu. Jasně mami. Měla jsem se dobře. Škola v pohodě, našla jsem si kamaráda a ano, budeš překvapená, ale dům je opravdu uklizený! Páni! Děkuji za optání. Uvažovala jsem co bych jí nejraději zase řekla. „Jo jo, jasně." Řekla jsem podrážděně. „No, prostě jsem za chvíli doma. Ahoj." Řekla a típla mi hovor. Doveze s sebou návštěvu. Ach Bože. Kdo to zase bude?
Odhodila jsem mobil na postel a skočila rovnou za ním. Vzala jsem si mobil a projížděla svoji galerii. Když v tom jsem narazila na fotku s ním. Myslela jsem si, že jsem všechny fotky vymazala. Zamračila jsem se a už jsem chtěla zmáčknout ikonku s košem, když v tom jsem uslyšela zámek ve dveřích a následné zabouchnutí dveří. Mobil jsem odhodila zpátky na postel i se vzpomínkami z té fotky a vyšla směrem dolů, kde na mě už čekala mamka. „Ahoj mami." Řekla jsem a podívala se na ni. Když v tom mi oči sjely na pána stojícího vedle ní a na jejich spojené ruce.
Sakra.
Yo! Zdravím u nové kapitolky :) Uvažovala jsem nad tím, že bych napsala nějakou kapitolu v er-formě. V nějakých scénách by se to i hodilo, protože to dodá nějakou tu deep chvilku. Takže snad se mi povede c:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jinak... Co říkáte na to, že BTS vyhráli BBMA? Abych pravdu řekla, nemohla jsem uvěřit. Chtělo se mi plakat. Byla jsem tak pyšná... Vlastně, pořád jsem.
