Is he my destiny? Or he?

›»twenty-second part«‹

"Dobře, pro začátek, potřebujeme plán." ujasnila Nikča. "Plán?" nechápavě jsem se zeptala. "Samozřejmě, vyznání citů není jen Cs, líbíš se mi, chceš mě? Je to něco zásadního." důležitě bodla prstem do stolu. "Fajn, fajn, co máš vymyšlené?" povzdechla jsem si. "Představuju si vyznání v balónu, nad oceánem." zasněně mávla rukou. "Haló, vrať se na zem kočko, nemáš něco víc v mojí věkové nebo peněžní kategorii?" luskla jsem jí před očima. Nafoukla se a založila si ruce na hrudi. "Nojo.." protočila očima. "Podívej, myslím, že stačí pozvat ho na kávu." navrhla jsem. "Hmm.. To je dobré. No jistě, pozvání na kávu! Tak jednoduché a přitom geniální.  Jsem úžasná." pochválila se. "Ehm.. Vymyslela jsem to já." zvedla jsem ruku jako ve škole. "Co? Jo, ty jsi tu taky." protočila očima. Tomu jsme se obě zasmály a já vytáhla mobil. "Hned mu píšeš?" koukla mi přes rameno. "Ano." odpověděla jsem, a když se mi zobrazil náš chat, hned se mi trochu zlepšila nálada.
Já: Víťo? Nechceš zajít do kavárny? Chci to urovnat
Do pár sekund si to zobrazil a začal odepisovat.
Víťa: Dobře, jsou čtyři, tak okolo 5 v Karolíně? Jak jsme seděli, když byl na craftconu oběd. Jo, tys tam vlastně nebyla.. sejdeme se u kfc?
Já: Dobře, budu tam.:)
Víťa: :)
"Fajn, je to domluvené." usmála jsem se na obrazovku a telefon vypnula. "Náádhera." protáhla se Nikolka a ruce si dala za hlavu. "Prakticky už jsme u šťastného konce." zanotovala si. "Kéž by." povzdechla jsem si a chtěla si lehnout, ale to už mě chytila za ruce a vytáhla na nohy. "Taaaak, za hodinku máš rande, jdeme tě OBLÉCT!" vykřikla, když jsem uslyšela odemykání dveří. "Ahoj mamuškooo!" řekla jsem při pohledu na mamčinu hlavu ve dveřích. "Dobrý den paní Šafránková." zamávala Nikol. "Jee, ahoj Nikolko, jak se maminka?" přiblížila se moje mamka. "Skvěle, pozdravuje vás." usmála se Nikča. "Mamko, my jdeme nahoru." mávla jsem ke schodům a i s Nikou se vydala tím směrem. "Nashle!" zavolala ještě Nikča, když jsem ji táhla do pokoje. "Tak." posadila mě na postel. "Uděláme z tebe kočku, ať Víťa ví, co chce." mrkla na mě a začala prohledávat skříň s oblečením. Protočila jsem očima a vytáhla si mobil. Po zapnutí instagramu jsem projížděla fotky na hlavní zdi, když po mně hodila nějaké oblečení. "To si vem." nadšeně vyhrkla a vrhla se k mému stolku s make-upem. "PROBOHA." vykřikla, takže jsem se hned otočila. "Co je?" vyděšeně jsem řekla. "Nemáš tu žádný make-up! Řasenka a korektor?! To je vše?!" vyděšeně na mě koukla a já udělala facepalm. Podívala jsem se, co mi vybrala. Růžová sukně do pasu s černými srdíčky, černé tílko a nadkolenky. "Není to moc?" s pochybami jsem se mračila. "Není, je to skvělé! Jdi se obléct." ukázala na dveře koupelny. Převlékla jsem se tam a vypadala docela dobře. Vrátila jsem se za Nikolkou, která vytahovala svůj make-up a rychle mě posadila. "Noooo.. Co teď." zamyšleně na mě koukala. "Jdeme čarovat." popadla taštičku a štětce. Po asi pěti minutách mi dovolila se podívat do zrcadla a.. Nebyla jsem to snad ani já. Vypadala jsem úžasně, nádherně a.. Cítila jsem se víc sebevědomá. "Je čas, měla bys jet, abys to stihla." vyzvala mě Nikča a můj žaludek se sevřel. Je to tady.