Is he my destiny? Or he?

»the tenth part«

Děvčátka moje, včerejší díl byl jenom PRANK! Nic z toho se ve "skutečnosti" nestalo!
••••
Pomalu došli až ke mně a zklidnili se. „Víš, my jsme se chtěli na něco zeptat." ošíval se Vendali. Pootočila jsem na ně hlavu a zastavila jsem se. „Ano?" pozvedla jsem obočí a čekala jsem, co z něj vypadne. „No.. Víš.. My nemáme dneska kde spát a Nero už k sobě bere svoji holku, takže se tam už nevejdeme. A.. No, tak nás napadlo.. Kdybys třeba měla místo.. A nevadilo by to rodině.. Jestli bychom u vás my tři nemohli přespat." konečně se vykoktal. Můj mozek chvilku spínal obvody, než mi došlo, co chtěli. Rozesmála jsem se dost nahlas a všichni na mě koukali jako na retarda. „Jasně, že to bude v pohodě, přece jen, rodiče dneska odjíždějí, mamka má totiž pracovní cestu a bere taťku sebou, jako dovolenou, jenom.. No, to je vlastně jedno, to vám řeknu potom." usmála jsem se na ně a přikývla jsem. „Fajn, já to tady dozametám, což bude teda chvilku trvat, ale kdybyste mi pomohli.." naznačila jsem jim a hlavou jsem trhla ke košťatům v rohu, „kdybyste mi helpli, šli bychom domů dřív." takže všech pět si vzalo smeták a začali uklízet fáborky a všechny ozdobné blbůstky.
Po dokončení jsme se odebrali do backstage, kde si kluci pobrali svoje věci a já své oblečení. „Tak já se převlíknu a pak půjdem, okay?" usmála jsem se na ně a chtěla jsem odejít z místnosti. „Ale jako.. Klidně se můžeš převléct tady." mrknul na mě Vendali, přičemž ho Víťa vraždil pohledem. „No, já s tím problém nemám." mrkla jsem na ně, otočila jsem se k nim zády a rychle jsem si svlékla ZR Games a navlékla svoje normální tričko. Když jsem se k nim 'vrátila', všichni na mě koukali s vykulenýma očima a otevřenou pusou. „Jdeme?" naklonila jsem hlavu a bleskla jsem na ně svým nejúžasnějším úsměvem, který jsem mohla stvořit. Ještě chvilku byli zaseklí pohledem na mé hrudi, než se Sajmon vzpamatoval a praštil do Vaška. „Ehm.. Jo, jo, jdeme." zasmála jsem se jejich reakci a i s baťohem a jima třema, jsem šla dolů ze shodů, kde jsem se rozloučila s Terkou a Kubou, oznámila jsem šéfovi, že už končím a vyšla jsem ze dveří. Nadechla jsem se studeného vzduchu a došla jsem ke klukům, kteří si povídali s Nerem a jeho holkou a taky s Moonem a Martinxem, kteří měli za chvíli odjet. Stoupla jsem si vedle Víťi a jelikož už jsem byla hrozně unavená, tak jsem se o něj opřela hlavou, načež mě objal kolem pasu a já se na něj zavěsila a zavřela jsem oči. Moonovi a Martinxovi už přijel odvoz, takže se tam všichni loučili a já jsem stála bokem. A najednou ke mně prostě přišel Martinko a objal mě. Když jsem ho objala zpátky, rukou mi sjel na zadek a zmáčknul mi ho, tak jsem se odtáhla a podívala jsem se na něj stylem Jako vážně? . On se usmál a odešel. Rozhlédla jsem se a viděla Vitu, jak na mě kouká poněkud zklamaným pohledem.