Is he my destiny? Or he?

›»twenty-third part«‹

Když jsem se dopravila do Karolíny, nervózně jsem svírala pásek kabátu a rozhodla se jít po schodech. Asi mě to mělo uklidnit nebo co. Vylezla jsem poslední schody a uviděla ho. Seděl u stolu a usmíval se do telefonu. Vlasy učesané jako vždy, typická mikina.. Nevšiml si mě. Najednou jsem něco ucítila. Tlak v žaludku, jako bych každou chvíli měla zvracet. Potily se mi ruce. Motala se mi hlava. Snažila jsem se donutit se jít dál. Dojít až k němu. Ale něco uvnitř mě si jasně řeklo 'Ne. Tohle nezvládnu.'
Víťův POV.
Procházel jsem si reakce fanoušků na nové video, které byly naštěstí dobré. Na pár komentářů jsem dal lajk, na nějaké odpověděl a podíval se na hodiny. Pět pryč a Kačka nikde. Že by jí ujel autobus? Blbost.. Určitě tu za chvíli bude. uklidňoval jsem se. Uběhlo pět minut. Deset minut. Dvacet. Půl hodina. Hodina. Nechtěl jsem tomu věřit. Lidi se na mě koukali divně. Taky proč by se nedívali? Kluk, co tu už hodinu sedí, jednu růži pohozenou na stole vedle sebe, neustále kontrolující hodiny. Po hodině a půl jsem to vzdal. Zase jsi naletěl. pomyslel jsem si, kytku hodil do koše a s kapucí na hlavě se vydal ke kamarádovi domů, kde jsem přespával.
Kateřinin POV.
Běžela jsem, na podpatcích, celou cestu domů. Make-up jsem měla rozmazaný po tváři díky slz a skoro jsem neviděla. Naštěstí mě nic neporazilo a k nám jsem se dostala. "Vaši šli nakupovat, tak co Ví-.." zastavila se Nikča, když se podívala na tu trosku, co ze mě zbyla. Hned jsem se jí vrhla do náruče a naplno se rozplakala. Jak jsem propukla onehda v pláč, myslela jsem si, že jsem se na dlouho zbavila slz. Očividně ne. Hladila mě po zádech a nic neříkala. Posadila mě na gauč a začala mi sundávat boty, když viděla, že sama teď nic nezvládnu. Podepřela mě a odvedla do mého pokoje, kde mi sundala kabát a očistila tvář od řasenky. Celou dobu nevydala ani slůvko. Sundala jsem si oblečení, převlékla se do pyžama a jednoduše si lehla. Nikol někam zmizela. Za chvíli se vrátila s mojí oblíbenou mangovou zmrzlinou a dvěma lžičkami. Sedly jsme si vedle sebe na moji postel, začaly jíst a já jí pomalu vyprávěla, jak jsem si pokazila šanci na, nejspíš, krásný vztah. Občas zakývala hlavou nebo mě pohladila po ruce, jinak jen pozorně naslouchala. Ze zmrzliny zůstal jen prázdný obal. My jsme nakonec skončily u toho, že pustila na počítači nějakou romantickou komedii a obě dvě jsme usnuly. Druhý den jsem se probudila s obrovskou bolestí hlavy a pocitem, jako bych měla vyzvracet i orgány. Vyletěla jsem do koupelny, kde jsem hned hodila včerejší večeři v podobě zmrzliny do záchodu. Za chvíli u mě stála Niky a držela mi vlasy. Celá jsem se třepala a cítila zle. Po svém aktu jsem si vymyla pusu a šla si zpátky lehnout. "Kači, celá hoříš." řekla Niki, když mi sáhla na čelo. Já byla tak unavená, i přes ten spánek, že jsem se jen pořádně zachumlala do peřiny a nechtěla ani nad ničím přemýšlet. Prostě jsem znovu usnula. Naposledy si pamatuju, jak mi Nikol dává na stolek čaj a léky a hladí mě po hlavě. Prostě nejlepší kamarádka.