Is he my destiny? Or he?

›»twenty-fourth part«‹

Probudila jsem se v ještě horším stavu. Hlava jako by se mi měla rozskočit, žaludek v křeči, zima a horko najednou. Chtěla jsem se zvednout, ale prostě to nešlo, a tak jsem dál ležela zachumlaná v peřině.
Po pár minutách se mi konečně podařila vytáhnout ruka, vzala jsem si mobil a prohlédla si upozornění. Kromě asi sedmi zpráv od Víti, tam byly i dvě od Olyho, který se smířil s mými city a byli jsme opět kamarádi. Zeptal se jak to šlo a potom napsal jen dobrou noc. Mezi tím, co jsem se snažila odepsat, se zase objevily známé tři tečky a po nich další zpráva. Stálo v ní pouhé 'Dobré ráno' a emoji srdíčka. Odepsala jsem mu to samé, ale taky to, že o tom včerejšku psát by bylo moc náročné a že jsem nějaká nemocná. Ani ne minutu od toho, kdy si to zobrazil, se mi objevil příchozí hovor, který jsem samozřejmě zvedla. "Ahoj." ozval se jeho veselý hlas na druhé straně. "Ahoj.." spíše jsem zašeptala, protože jsem víc nezvládla. "Když se ti nechce psát, povídej." slyšela jsem v jeho hlase úsměv. "Dobře.." odmlčela jsem se a hledala ty správné slova. "Byli jsme domluvení, kde a kdy se sejdeme. Dojela jsem skoro na čas, možná 2 nebo 3 minuty později. Vyšla jsem schody k tomu místu a uviděla jeho. A.. moje tělo.. jako by.. protestovalo? Začala se mi motat hlava, zvedat žaludek.." v tuhle chvíli jsem se rozplakala, znovu. "A-.. a já utekla. Chápeš to, utekla. Tak moc jsem se bála, že jsem prostě zdrhla.." vzlykla jsem a vytáhla si kapesník. "Co? Proč?" zeptal se zmateně. "J-já nevím.." brečela jsem dál. "Achjo.. Máš teď čas?" řekl a já odpověděla souhlasejícím zamručením. "Fajn, jdi na počítač a na Skype, jsem tam za pět minut!" konec věty vykřikl a hovor hned zrušil. Zmateně jsem na telefon v ruce koukala, ale poslechla ho a zpod postele vytáhla notebook. Po otevření se mi objevila zamykací tapeta, na které mám aesthetic (koláž obrázků hodící se k sobě barvou - občas i tématem) mého oblíbeného amerického YouTubera. To jsem odklikla a zadala krátké heslo. Počítač se chvilku probouzel a potom vyhodnotil moji tapetu, složky, fotky, aplikace.. Vše, co mám na ploše. Rychle po tom vyskočil i Skype, který bohužel chtěl jméno a heslo. Vyplnila jsem potřebné údaje a za pár vteřin mi ukázal konverzace a hlavně Olyho, jež mi zrovna zavolal. "Tžuuuuuz." stál na židli s Deal with it brýlema, čepicí otočenou dozadu a ruce měl jako Swagger založené. Hned jsem se rozesmála, i když jsem vlastně neměla náladu. Smích ze mě prostě vyletěl. "Dobrej Oldřichu." posadila jsem se rovněji a prohrábla si svoje zrzavé vlasy na stranu. Když si sundal všechny kraviny navíc, normálně si sednul a usmál se. "Nemáš něco na jídlo?" zakňučel, popadl se za břicho a zatočil se na židli. "Ne, promiň." vysunula jsem spodní ret a podívala se místo na něj na moji kameru a hned svého gesta zalitovala. Úplně jsme odvrátila pohled a snažila se nepřemýšlet nad tím, jak špatně vypadám. Naštěstí se zase ozval Oly a já se zaměřila zase jen na něj.