Is he my destiny? Or he?

»the fifteenth part«

Přišli jsme domů, každý s jinými pocity. Já jsem byla napůl šťastná a napůl smutná. Dnešek byl vážně úžasný, ale kluci odjíždějí.. Jedou nočním vlakem do Prahy. Měli už svoje kufry, spíše tašky, a seděli v kuchyni u kafe, které jsem jim uvařila. Sešla jsem dolů, v černých legínách a volnějším batikovaném tričku. Anička seděla Sajmonovi na klíně a ukazovala mu, jak její panenka může jezdit v autě, které dostala k ní. Vešla jsem a hned jsem si šla pro hrnek do skříně. Martin byl na mobilu, ale když uslyšel, jak se Sajmon směje, tak se na něj podíval a pohled se mu že zamračeného změnil na zamilovaný. Proč sakra taky nemůžu mít někoho, kdo by na mě koukal jako Martin na Sajmona? Nebo jako já na pizzu? uvažovala jsem v mysli. S nalitým kafem jsem si přisedla k nim, vedle Macka, a ruce jsem si ohřívala o hrnek. Zahleděla jsem se na moji sestřičku, jak se na Sajmona šťastně usmívá. Martin si všimnul, že jsem zasmušilá a objal mě kolem ramen. Opřela jsem si o něj hlavu a zavřela jsem oči. Nadechla jsem se jeho vůně a cítila jsem se fajn. „Hele, ten je môj." ozval se Sajmon a já víčka zase rozlepila. „No jo, ty žárlivko." protočila jsem oči a zase jsem se posadila na židli normálně. Co tu bez nich budu dělat? Chápu, mají nějaké závazky v Praze, ale.. Nejradši bych si je tady nechala. přemýšlela jsem a pohlédla jsem na ručičky hodin, které se nebezpečně blížily sedmé hodině, takže času, kdy jsme museli vyjít, abychom vlak stihli. „Uhm, kluci, myslím, že už bychom se měli pomalu vydat na nádraží, ať vám ten vlak neujede." zahlásila jsem jim. „Kéž by ujel.." zašeptala jsem spíše pro sebe a zvedla jsem se. „Aaale, neboj, my se ti každou chvíli zase vrátíme, prázdniny jsou ještě dlouhé." usmál se Martin a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se, i když jsem uvnitř pořád byla sklíčená. Kluci si vzali tašky a vydali se obout ke dveřím, přičemž já jsem pohlédla do zrcadla a, docela spokojená se svým vzhledem, jsem si pročísla vlasy. Nazula jsem si tenisky a popadla jsem již připravenou Aničku za ruku. Po zamknutí dveří jsme se vydali na nádraží, které bylo asi deset minut odsud. Po cestě jsme si povídali, jako vždy, o YouTube a tak. „A vlastně.." chtěla jsem objasnit, proč si Bozi smazal kanál, když najednou se mi rozezvonil mobil. Nemusela jsem se dívat na jméno volajícího, protože jsem ke každému měla jinou písničku a Barbínu od Xindla X jsem v tom případě měla jen u Nera. „Promiňte, jen to vezmu." usmála jsem se na ně a odešla jsem trochu bokem. „Copak Marečku?" zeptala jsem se ho. „Katuš, ona.. O-ona.." sekaně mluvil a po hlasu jsem poznala, že pláče. „Ne, Markuu, klid, dýchej, mluv pomalu a ne tak, jak to máš ve zvyku." snažila jsem se ho uklidnit a slyšela jsem, jak se zasmál. „Ona.. Týna.. Rozešli jsme se." dořekl a utichl.