Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

4. Kapitola - Večeře při měsíčku a pokoje

"Vezme si ten pokoj s bal-" začal Grell, ale to už Ronald popadl klíček s číslem devatenáct a zamával s ním červenovláskovi před obličejem. "Kdepak, balkon budeme mít my."

"To není fééér!" vztekal se Sutcliff, čímž udělal Knoxovi ještě větší radost. William stál vedle nich s výrazem "Já je vůbec neznám", zatímco Hrobař se rozhodl vybrat pro sebe a svou drahou polovičku pokoj v přízemí dřív, než jim ho někdo sebere. "Hihihi, alespoň to budeme mít blízko k jídelně a nemusíme šlapat do schodů... Není to výhodné?" otočil se na Grella.

"Nooo... Když já chtěl ten balkon," zamručel nespokojeně červenovlasý shinigami, ale už se pomalu smiřoval s tím, že Ronald vyhrál... Ale jenom pro tentokrát!

"Sebastiane, vezmi ten klíč k pokoji 13," přikázal nevzrušeně Ciel.

"Víš, že tomuhle číslu se říká nešťastné? Opravdu to chceš riskovat?" zeptal se jej zvědavě Alois.

"Nevěřím na takovéhle nepodložené a stupidní pověry," odbyl chladně mladý Phantomhive. "Užij si stísněný prostor v podkroví." S těmi slovy sebral klíč k pokoji 24 a hodil ho po blonďákovi. Naštěstí (Nebo naneštěstí?) se Claude postavil před svého pána a klíč ve vzduchu ladně zachytil. Čímž si vysloužil od Ciela otrávený pohled a od Sebastiana pohrdavý úšklebek.

"Fajn, pokoje bychom měly rozdělené... Tak teď je čas na večeři, ne?" rozhlédl se po všech Knox, ale jeho dobrou náladu záhy zpražil pracovník hotelu...

 "Večeře?" vyprskl smíchy. "Tu už jste dávno promeškali, pánové! Myslíte si, že kuchař bude na vás tak dlouho čekat? Kdepak, kdepak... Kdybyste dali vědět, že se zpozdíte, možná bychom vám něco na jídlo nechali, ale takhle je to váš problém. Uvidíme se u snídaně! Mezi osmou a devátou ráno... A ospalci mají smůlu." Po tomhle se sebral a pravými dveřmi zamířil přes jídelnu do pokojů pro zaměstnance.

"Bravo, Ronalde," zamumlal suše William. "Doufám, že tě tohle poučí si příště pozorně všechny informace nastudovat."

Jenže Knox jej v té chvíli neposlouchal, protože právě přednášel smuteční řeč za promeškanou večeři... Grell a Alois se k němu okamžitě přidali. - "Ó nebohé jídlo, opuštěné, ostatními hosty možná snězené, spíše do koše vysypané, budeme na tebe s kručícími žaludky vzpomínat, Aáámen." Hrobař jim k tomu jako kulisu začal broukat melodii pohřebního pochodu.

"Hádám, že mě tu nikdo neposlouchá," pronesl uraženě Spears. Začínal si připadat spíše jako na výletě s mateřskou školkou a ne jako na oddechové dovolené.

"Ne," odpověděl mu okamžitě Ciel. "Nebo možná tě slyší, ale ignorují... Sebastiane?"

"Ano, můj pane?"

"Nemohl bys obstarat nějakou večeři?"

"Omlouvám se, ale to nebude možné."

"Pche, a to si říká sluha rodu Phantomhiveů," ozval se posměšně Claude, a pak se otočil na Ciela, před kterým poklekl. "Nechte mne stát se vaším sluhou. Nebudete litovat. Splním jakékoliv přání... Klidně můžu začít u toho, že vám obstarám tu nejlepší veče-"

"Nech mě na pokoji, slizoune. Sebastian by to samozřejmě dokázal taky, ale rozhodli jsme se, že bude lepší, pokud tady na dovolené o sobě nedáme moc vědět... Ze stejného důvodu si tamti," ukázal na Williama, "nevzali s sebou kosy smrti. Jedná se čistě o bezpečnostní opatření... Takže si musíme poradit tak, jak umíme... Hele! Není tam za těmi skleněnými dveřmi automat na jídlo?"

Jakmile Ciel řekl kouzelné slovíčko "jídlo", se všichni (Kromě démonů. - Těm to bylo totálně jedno. A taky Williama, jenž si chtěl zachovat alespoň nějakou úroveň.) otočili směrem k dvoukřídlým dveřím nalevo od recepce, za nimiž si to skutečně postával automat ozářený měsíčním světlem.