Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

10. Kapitola - Změna k lepšímu? To sotva!

Já pořád nechápu, proč se vždycky tak stresuju, že kapitola nedosáhne ani mnou stanoveného minima. (Což je zhruba dva tisíce slov, aby to alespoň za něco stálo.) - Stejně se vždycky rozepíšu a limit překročím. :D

Bych si spíš měla dát maximální limit, abych tady pak nezveřejňovala kapitoly o délce jednoho kilometru. xD

"Berle?" otočil se na doktora překvapeně Grell, jako by zdravotník právě pronesl největší blbost daleko přesahující všechny možné i nemožné stupnice debility, které doposud lidstvo stvořilo. "A k čemu by mi jako byly?"

Teď se zase pro změnu doktor nasadil výraz "Já si tady asi vykládám s magorem", aby to bylo alespoň trochu vyrovnané. "Možná k tomu, abyste mohl alespoň trochu chodit?" nadhodil s falešným úsměvem na tváři.

"Nebo abyste z nás vytáhl další peníze," poznamenal nezaujatě Ronald, jenž mezitím zahájil průzkum ordinace, takže teď obcházel místnost, otvíral všechny skříňky a nakukoval do šuplíků, jestli se někde neskrývá něco zajímavého.

"Ne, tak to přece vůbec není," hájil se zdravotník, ale pak si všiml Knoxe prohrabávajícího se jeho osobními věcmi. "Mohl byste toho laskavě nechat?! Tohle je klinika, ne žádná dětská kuchyňka s porcelánovým nádobíčkem za pár euro!"

Blonďák se zatvářil jako školkáček, kterému někdo zabavil oblíbenou hračku, a s rukama v kapsách se odloudal uraženě ke dveřím.

Mezitím Hrobař přistoupil k lůžku a vzal svého přítele do náruče. - Ten se k němu těsně přivinul, a pak se ještě otočil na doktora: "Děkujeme za všechno, hned tak na vás nezapomeneme, zvlášť teda na vaše předražené ošetření. Berle si strčte klidně někam, protože my se bez nich na pohodu obejdeme."

Chtěl na něj ještě vypláznout jazyk, ale nakonec se rozhodl ponechat si alespoň nějakou úroveň, takže si jen pohrdavě odfrkl, když jej bývalý shinigami vynášel láskyplně ven.

Knox je v klidu pomalu následoval, ale jakmile se ocitli před klinikou, vytáhl z kapsy malou skleněnou lahvičku. "Hélé, chloroform!" pochlubil se s rozzářenýma očičkama.

Hrobař se začal okamžitě smát. "To jsi mu sebral? Slušný výkon, hehe."

"A k čemu ti to jako bude?" zajímal se okamžitě červenovlasý.

"A k čemu to bylo jemu?" odpověděl na otázku otázkou Knox.

"Tak já nevím, zkus se zamyslel... Možná proto, že je to DOKTOR?" nadhodil Sutcliff, čímž svého přítele dohnal k dalšímu záchvatu chichotání.

Ronald se jenom pousmál a schoval lahvičku zpátky do kapsy, protože už se blížili k autu, a on tak nějak nechtěl, aby pracovník hotelu zmérčil jeho právě získanou trofej... Ještě by mu ji mohl závidět!

Cesta zpátky se trošičku víc protáhla, jelikož shinigami moc dobře věděli, že nestihnou klasický oběd, tudíž se rozhodli někde zastavit. Člen personálu sice protestoval, ale v dnešní demokratické době měl smůlu, jelikož záhy skončil přehlasován v poměru jedna ku třem.

Jídlo samo o sobě moc času nezabralo. Nejhorší bylo najít něco, kde by se mohli občerstvit. - Do žádné restaurace by je asi nepustili, vzhledem k tomu, že Grell měl na sobě jenom plavky a Ronald si přes sebe stačil navíc přehodit jenom hawaiskou košili.

Takže to nakonec zalomili v rychlém občerstvení a po "velmi vydatném" obědě skládajícího se z prťavého hamburgeru a pár hranolek konečně vyrazili zpět do hotelu.

Tentokrát už žádnou ovci ani kozu nepřejeli, akorát nabourali lavičku při parkování, ale to se přešlo jen mávnutím ruky. Hlavně, že to ve zdraví přežili oni.