Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

14. Kapitola - Poslední den?! To tak rychle uteklo!

Lidi... Stydím se... Tahle kapitola má jenom 3,6k slov! xD Ale vzhledem k tomu, že zde nepopisuju celý den, ale jenom děj pár hodin, myslím si, že je to v pohodě. :D

Takže nebudu zdržovat, užijte si další kapitolu téhle rakoviny.

William si znovu hlasitě povzdechl a dokonce jej na okamžik napadlo, že by zabouchl dveře nechaje Ronalda do rána střízlivět na chodbě. - Jenže potom si uvědomil, že by to od něj bylo vážně hnusné, vzhledem k tomu, co stálo za blonďákovým opitím se.

Ne že by to věděl na sto procent, ale tak nějak tušil, že Knoxovi zamotal hlavu a on se veškeré pochybnosti, chudák malá, rozhodl zahnat alkoholem.

"Prosím tě, pojď dovnitř," zamumlal a o krok ustoupil, aby mohl Ronald vejít. - Jenže tomu se tak moc motaly nohy, že zakopl o práh, zavrávoral, přičemž zamával rukama ve vzduchu jako někdo s epileptickým záchvatem, a skončil rozpláclý na Spearsovi, jehož při pádu strhl s sebou.

"Zdár!" vykřikl záhy, z čehož tmavovlasému málem praskly ušní bubínky a div že rovnou neupadly celé uši.

"Ehm... Mohl bys ze mě slést?" dostal ze sebe po chvíli raději odvraceje pohled, aby nešlo vidět, že chytá krásně červený odstín, jenž by mu mohl i Grell závidět.

"No jó furt!" zahlaholil Knox a začal se sbírat zpátky na nohy, přičemž pravou rukou zavadil o rozkrok druhého shinigamiho. - Ten si pevně skousl rty, aby tak zabránil stenu deroucímu se mu z úst. Ano, tohle se mu začínalo líbit čím dál tím víc, ale stále si uvědomoval, že je to špatně, že prostě nesmí.

Jakmile blonďák opustil jeho osobní prostor, vyhoupl se zpět do stoje a začal uvažovat, co teď s opilým Knoxem bude dělat... Aniž by chtěl, odkudsi z hlubin jeho mozku vyskočil takový menší nápadíček....  Ale ten raději zahnal zatřepáním hlavy.

Proud jeho tichých nadávek mířených na svou vlastní zvrácenou mysl přerušil Ronald hlasitým zívnutím, čímž donutil tmavovlasého, aby se na něj otočil. "Chce se mi spinkat," dodal hned na to a protřel si oči, což Spearsovi přišlo neskutečně roztomilé.

"Bude rozumné jít si lehnout," pronesl s pohledem stále upřeným na mladšího shinigamiho. "Ale asi by sis mohl vysléct to špinavé oblečení... Ukaž, pomůžu ti." S těmi slovy přistoupil těsně k Ronaldovi, až se jejich čela skoro dotýkala, a pomalu mu sundal hawaiskou košili.

Bohužel Knox, s mozkem zatemněným alkoholem, si to vyložil tak trošičku... ehm tak trošičku víc... jinak, než by měl. - Takže za okamžik ležel William bez košile povalený na posteli, zatímco blonďák na něm obkročmo seděl.

"Ronalde, prosím tě, nedělej to horší, než už to je," úpěl zděšeně tmavovlasý, ale to už se Knox naklonil nad jeho pobledlý obličej a prudce přitiskl své rty na jeho.

Spears tak nějak automaticky přivřel oči a rukama vjel mladšímu do vlasů, zatímco ten prsty přejížděl po jeho odhalené hrudi. Všechny pochybnosti, zákazy, morální zábrany a kdo ví co ještě, byly na okamžik odplaveny někam daleko. Zůstali jen dva shinigami rty vpíjejícími se do sebe uprostřed všeho a ničeho.

Jeho polibek chutnal sladkokysele, možná trochu jako víno nebo směs více druhů alkoholických nápojů. - Ono se ostatně nebylo čemu divit, když vezmeme v potaz, kolik hodin mladší zhruba strávil u baru.

"Wille, chci tě, strašně moc," zamumlal Knox, když se od sebe na chvíli odtrhli, a pohlédl do sytých, zářivě zelených očí, tak neskutečně podobným těm jeho vlastním. Potom ze sebe během mrknutí oka shodil kalhoty a znovu se natiskl na druhého shinigamiho. Rukou začal pomalu sjíždět k jeho podbřišku.