Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

12. Kapitola - Nerozvážné tahy, bezmyšlenkovité kroky a další špatná rozhodnutí

Tak a je to! Další kapitola je úspěšně na světě! Doufám, že se mi alespoň trochu povedla, aby se dalo říct, že za to čekání to stálo. :D

Tentokrát jsem to ukončila u nějakých 3,9k slov, protože jsem se rozhodla, že některé z dalších nápadů a situací využiju až v další kapitole.  (Don't kill me! xD)

Takže se pohodlně usaďte a můžeme začít...

Jakmile Alois uslyšel nabídku mladého Phantomhivea, rozhodl se, že musí za každou cenu vyhrát. - Na jednu stranu měl sice výhodu, že přesně věděl, kde s Cielem byli, ale zase démoni byli... ehm... Jak to říct? Zkrátka démoni! Možná je trochu omezoval zákaz prozradit svou pravou identitu, ale stejně pro ně nepředstavoval až tak obrovskou překážku.

Z toho důvodu Trancy usoudil, že si musí k vítězství trošičku dopomoct... Vždyť dokud podvádíte a nikdo vám na to nepřijde, tak to pořád není skutečné podvádění, ne?

"Claude," zavolal na svého sluhu, jakmile se dostali z doslechu druhého šlechtice, "pokud tu peněženku najdeš, tak mi ji okamžitě předáš, abych ji mohl odnést Cielkovi. Je to ROZ-KAZ!"

Zkroušený Faustusův pohled mu prozradil, že démonovi se to sice vůbec nezamlouvá, ale poslechne ho. Teď už byl jediný háček Sebastian. 

Ale ač to mnohé dost možná překvapí a posadí na zadek, Alois není tak úplně blbý a když skutečně chce, objeví se mu v té blonďaté hlavičce i nějaký použitelný nápad.

Takže když se Michaelisovi o nohy otřela mourovatá kočka, tak se nejednalo jenom o pouhopouhou náhodu. Stál za tím Trancy schovávající se za rohem ulice s úsměvem na do krve poškrábané tváři. (No co? Občas pro vítězství musíte přinést krvavé oběti, jako například souboj s kočkou, aby šla tím směrem, kterým chcete vy.)

"Teď už jsem vlastně vítězem," zamumlal spokojeně pozoruje Sebastiana, jak se zasněně sklání k micině a rozplývá se nad její krásou a elegancí, i když se pravděpodobně před nedávném vyválela v nějakém bahně... Hehe... V bahně... - To leda v tom lepším případě.

Jenže ani přes všechna tahle opatření nebyl Alois schopen peněženku najít. A to ani když prolezl ony kopřivy, do nichž předtím s druhým šlechticem zahučeli, a proplazil se přes celý park s obličejem těsně u země.

Kupodivu se ale asi nějakým zázrakem stal oblíbencem samotné štěstěny, protože když se vracel zkroušeně na zastávku, všiml si, jak Cielovi, stojícímu k němu zády, čouhá něco z boční kapsy batohu...

S jistou předtuchou, co by to asi tak mohlo být, a vítězoslavným úsměvem po tom natáhl ruku. A přesně v ten moment se mladý Phantomhive otočil...

Alois byl ale rychlejší, takže tmavovlasý šlechtic po obratu o sto osmdesát stupňů mohl akorát tak zahlédnout zubícího se Trancyho, jak v rukou třímá jeho peněženku, aniž by věděl, odkud ji ten otrava vlastně sebral.

"Tadá!" pronesl spokojeně blonďák a Ciel začal chápat, že vyhlásit jako odměnu jeden společně strávený den nebyl zrovna nejrozvážnější tah.

"Sebastiane, vkládal jsem do tebe takovou důvěru," zakňučel zničeně, zatímco Trancy křepčil okolo s popěvkem "Budu zítra s Cielkem, budu zítra s Cielkem!" a bavil tím tak shinigami rozvalené přes celou lavičku.

Proto asi nikoho nepřekvapí, že jakmile se Michaelis objevil, schytal pořádného sprda:

"Kde se flákáš?! Zase si byl někde s někým zalezlý?! A fuj! Od čeho ti tak strašně smrdí ruce? He- he- hepčí! Ty mi chceš jako naznačit, že jsi ke všemu hladil kočku?! Jak si to jako představuješ?!"