Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

8. Kapitola - Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát!

Než se pustíte do pravidelné dávky rakovinotvorného čtení, chtěla bych vám říct pár věcí:

1. Moc děkuju za všechny vaše nápady na trest pro Grella. (I když na druhou stranu ten by vám asi moc nepoděkoval. xD) - Ty, co mě nějak zaujaly, nebo se pro ně vyskytl prostor, jsem tam dala, tak doufám, že budete spokojení a neukamenujete mě.

2. Hlasování jako takové vyšlo celkem povedeně, takže jsem to musela nějak šikovně - nešikovně dát dohromady. Jak to dopadlo? - Přečtěte si to sami! :D

3. Jak vám asi napověděl obrázek k této kapitole, vyskytnou se zde další OC. (Protože Salome, Sabina a Samantha nestačily. xD)

4. Kapitola má délku cca 3,6k slov. xD (Mám pocit, že s mým tempem bude mít ta závěrečná 10k. xD) Já vím, jsem prostě úžasná. (Ronalde, asi ti čmajznu privilegium na tu Nobelovku. xD)

Tak, teď už přestávám valit kraviny a přesuneme se k trochu jiným blbostem...

"Jednaaa, dvaaa..." Grell si zakryl dlaněmi oči a začal s počítáním do sta. Všichni ostatní se rozprchli různými směry, aby si našli co nejlepší místo, kde je nikdo nenajde.

Teda kromě Williama, jenž zamířil pomalým krokem do svého pokoje, jelikož ještě stále nepochopil, že nikoho nezajímá názor jednotlivce a že pokud se odhlasovalo, že všichni hrajou, tak prostě hrajou VŠICHNI a tečka.

Ciel si našel dokonalou skrýš v obřím hrnci v kuchyni. - Tohle místo si vybral schválně, aby svému sluhovi zabránil jakoukoliv schůzku s kuchařem během téhle hry. - Čímž docílil toho, že se Sebastian zašil do úklidové místnůstky předstíraje, že je pouze obyčejný smeták. (I'm simply one hell of brush!)

Claude zase vlezl do květináče rozhodnut, že si vyzkouší vcítit se do kůže... ehm, pardon, do kůry okrasné palmy Washingtonie postupně usychající kvůli nevhodnému zacházení a nedostatku slunečního světla.

Alois se prostě asi vypařil, nebo musel ovládat nějakou schopnost kamufláže, jelikož snad nikdo jej neviděl opustit jídelnu.

Hrobař se rozhodl pro úkryt na recepci. -Zašít se mezi tu haldu nepořádku v policích mu nečinilo žádný velký problém. Sice zde měl méně místa než v rakvi, ale pořád se to dalo nějak přežít.

Ronald se nejdřív chtěl zašít ve společenské místnosti, jenže odsud jej vykopla trojčata se slovy, že si tuhle místnost zabírají ony. Ještě jej napadlo zalézt na záchod přístupný z chodby, ale naneštěstí se zde zrovna převlékala nějaká postarší ženská, jež ho velmi rychle vyexpedovala za pomoci podpírací hole a výkřiků, jaký je to sprosťák a úchyl.

"A co teď jako mám dělat?! Všechny mazané skrýše už jsou zabrané!" zmatkoval Knox a pobíhal v přízemí nahlížeje snad do každých dveří. Ano, mohl by se zkusit porozhlédnout po něčem i v dalších patrech, ale to se mu zdálo příliš daleko od pikoly.

"... šedesát sedm, šedesát osm, ŠEDESÁT DEVĚT~, sedmdesát..." počítal dál Sutcliff a blonďák si uvědomoval, že je asi celkem v háji.

"Já si ty šaty na sebe nevezmu! Sakra, tohle by chtělo spásný nápad nebo zásah shůry," zamumlal a aniž by pořádně věděl proč, zvedl pohled ke stropu. Náhle mu to došlo...

"Tak tohle je geniální! Ronalde, ty si vážně tu Nobelovku zasloužíš!" pochválil sám sebe (Protože nikdo jiný by to neudělal.) s pocitem, že už má vlastně vítězství v kapse...

"...devadesát devět, STO! Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát!" zahlaholil červenovlásek a vydal se na průzkum hotelu. A jelikož tři patra přece jenom znamenají dost místa, rozhodl se, že nejdřív obhlédne pokoje. I když tak trochu pochyboval, že by někoho vůbec napadlo se tak okatě schovat.