Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

18. Kapitola - Je čas udělat hotelu pápá aneb slavný návrat domů

Ciel se probudil na špinavé zaprášené zemi s bolestí v zádech způsobenou špatným spánkem, třeštící hlavou a totálním oknem co se včerejšku týče. Pomalu se rozhlédl kolem s výrazem vyorané myši...

A uvědomil si jednu nehezkou skutečnost. Ležel polonahý pod dekou, která dozajista ještě zažila dobu, kdy lidé jezdili na dinosaurech. (Nebo klidně ještě z dob dávno předtím, kdy tomu bylo naopak a velcí ještěři jezdili na človíčcích.) Ale co na tom bylo to horší. - Vedle něj si to pochrupkával Alois asi tak stejně "oblečený" jako on.

"Ne. Ne. Ne. To nemůže být pravda!" vykřikl vyděšeně, přičemž si obličej schoval do dlaní, snaže si vzpomenout, co za kraviny to večer vyváděl.

"Copak se děje, Cielku~?" zamumlal ještě v polospánku Alois, překulil se z jednoho boku na druhý a instinktivně jej pevně objal, přitahuje si jej blíž k sobě.

"Aaa, fuj, fuj, fuj, nesahej na mě!" Phantomhive vyletěl do stoje jako čertík z krabičky, okamžitě se začal oklepávat, jako by ze sebe chtěl dostat smést nějakou nečistotu a až pak si uvědomil, že skutečně špinavý je tak trochu na obličeji.

V ten okamžik nevěděl, co dělat dřív. - Jestli se pozvracet, vynadat sám sobě, jít se umýt (A to nejenom vodou, ale rovnou desinfekcí.) nebo zabít blonďáka stále ležícího pod dekou, ale teď už trochu víc při smyslech než předtím. Nakonec zvolil možnost, jež vůbec původně nebyla v nabídce.

"Ty, Trancy, co jsme spolu včera dělali? Respektive, co jsi dělal ty se mnou, když jsem nějak pozbyl schopnost se bránit či viditelně protestovat?" začal vyzvídat, aby věděl, na čem zhruba je, a podle toho mohl zvážit své následující počínání.

"Nic moc," odvětil s klidem druhý šlechtic, "jenom jsem měl v puse toho tvého a ty na oplátku toho mého..."

"Fajn... Od teď si asi čistím zuby desinfekcí," zamumlal si pro sebe tiše mladý Phantomhive, snaže se nevrátit včerejší jídlo zpět na světlo boží.

"Ale líbilo se ti to! A přiznal ses, že mě máš rád," pokračoval dál Alois, jenž nezaregistroval vyděšený a znechucený výraz ve tváři mladšího.

"Cože?! Něco takového bych za střízliva neřekl!" hájil se tmavovlasý a v duchu si nadával, že si tak moc pustil hubu na špacír.

"Protože by sis to nepřiznal! Ale opilý lidé vždycky říkají pravdu, takže konečně jsem se mohl dozvědět, co si o mě myslíš-"

"Ne. - Lidi na mol říkají tak akorát naprosté bláboly a první, co je napadne! Takže jsi neslyšel nic, než snůšku hloupých keců," zamračil se Phantomhive a zkřížil ruce na prsou.

"Ale, ale," začal popotahovat blonďák, "ty jsi zněl při tom tááák vážně. Že se ti prý líbím, ale nesmíš to dávat najevo, protože by sis pokazil reputaci!" Neměl daleko k slzám a mladší šlechtic nedokázal odhadnout, jestli to myslí vážně nebo jenom přehrává.

"Uh... To jsem vážně řekl?" zamumlal mírně v rozpacích.

"Jo! Já bych si přece nevymýšlel," fňukal dál Trancy, protíraje si oči hřbetem ruky.

Ciel jej chtěl opravit, že spíš myslel to, že by něco tak inteligentního ve své hlavě vytvořit nedokázal, ale projevil trochu soucitu a udržel jazyk za zuby.

"Lojzku... Hej, Lojzku! Mohl by ses na mě otočit, když už s tebou mluvím?!"

Blonďák k němu překvapeně vzhlédl. Tmavovlasý si hlasitě povzdechl, zadíval se mu do ledově modrých očí a prohlásil: