Anděl smrti ✓

5.

  Ta vůně.. Skořice! Dominik má prsten.. Vzala jsem Chloe za ruku a strhla ji k sobě dál od Dominika. ,, Chloe, to je on! "  

,, To není možné, Rebecco " řekla mi Chloe ustaraně. Chtěla jsem jí to dokázat, ale v pozadí jsem viděla Petera, jak vychází ze školy. ,, Petře! " křikla jsem na něho a on zastavil. Doběhla jsem k němu ,, Petře, co se včera stalo? " ale Peter mi s kamenným výrazem odpověděl ,, Včera? Jo, nebyl jsem tu, promiň. Vysvětlím ti to jindy, spěchám " zůstala jsem nechápavě stát, musí vědět, co myslím. ,, Já myslím včera v noci! " řekla jsem mu. ,, V noci? Nechápu, o čem to mluvíš Rebecco " odpověděl. Podívala jsem se na Chloe a když jsem se chtěla podívat zpátky na Petera, nebyl tam. Někdy mě děsí, jak rychle umí zmizet. ,, Měla by sis odpočinout " řekla Chloe a chytila Dominika za ruku. Než jsem stačila cokoliv říct, oba už odcházeli. Byla jsem na Chloe naštvaná, že mě tam nechala. Na druhou stranu to chápu, vyvalit na ni, že je Dominik ten, co mě včera držel svázanou asi nebylo příjemné. Nechala jsem to teda být. Alespoň pro dnešek. Odešla jsem domů a udělala si všechno potřebné do školy. Večer to na mě ale padlo. Zase depka. Zase jsem si vzpomněla na mámu, na své problémy, na včerejší večer. Nedokázala jsem to ustát. Začala jsem hrabat v šuplících a po deseti minutách jsem ji konečně našla. Žiletka. Zazářily mi oči, když jsem ji spatřila. Odešla jsem do koupelny, sedla si na vanu a jedním dlouhým a silným tahem jsem si žiletkou přejela po ruce. Horké slzy mi padaly na ránu a kapky krve mi stékaly po ruce, až na kapesníček, který se pomalu barvil do rudé. Měla jsem zjizvenou celou ruku, už ani nebylo místo na nové. Přejela jsem si žiletkou i po starých jizvách. Dvojitá bolest, dvojitá úleva. Když na kapesníčku nezbylo jediné volné místo, otřela jsem si stékající krev, zalepila rány a obvázala ruku. Opláchla jsem si obličej a vyšla jsem z koupelny jako normální holka.

Ráno:

Tentokrát jsem kupodivu stíhala. Chtěla jsem být ve škole co nejdřív a s Peterem si všechno ujasnit. Vím, že to byl on. Musel to být on. A i kdyby ne, mohl by mi vysvětlit, proč nečekal před školou, jak jsme se domluvili. Do školy jsem přišla hodně brzy, ale i tak jsem se snažila vyhnout Adamovi. Naštěstí jsem ho nepotkala a ve třídě taky nebyl. Peter tam ale byl. Byl tam sám, asi jsem opravdu vstala brzy. Šla jsem na své místo a než jsem na Petera stačila promluvit, řekl ,, Ahoj Rebecco, omlouvám se, že jsem nečekal před školou a nedal ti vědět. Měl jsem něco na práci a.. " přerušila jsem ho ,, To je dobrý. Jenom mi řekni, to co se stalo v noci, byl jsi to ty, že ano? " doufala jsem, že mi konečně odpoví pravdivě. Peter otevřel pusu, ale když viděl, že někdo vešel do třídy zůstala má otázka bez odpovědi. Odešel pryč a vrátil se až na začátek hodiny. Před hodinou jsem ještě čekala u dveří na Chloe. Přišla až v 7:50. Ani nepozdravila a zeptala se ,, Rebecco, je Adam ve škole? ". ,, Zatím jsem ho neviděla, proč se ptáš? " odpověděla jsem a netrpělivě čekala, co řekne. ,, Já jenom, přemýšlela jsem o tom, co jsi mi řekla a Adam tu nebyl ani včera." Když to dořekla, zazvonilo na hodinu. Adam pořád ve třídě nebyl. U konce hodiny mi Peter poslal lísteček, na kterém bylo napsáno ,, Jestli chceš znát pravdu, počkej mě v šest hodin v parku u kašny " věděla jsem, kde to je. Je to mé oblíbené místo a moc lidí tam nechodí. Zazvonilo a Peter se opět vypařil. Na druhou hodinu nepřišel. Nebyl tam ani po zbytek dne. Uprostřed druhé hodiny se ozval rozhlas, ve kterém se mluvilo o Adamovi. Oznámili nám, že Adam zemřel. Víc nám neřekli. Po druhé hodině jsem běžela za Chloe. ,, Slyšela jsem, že Adam zemřel v té opuštěné budově z neznámé příčiny. " řekla. ,, Z neznámé příčiny? " zopakovala jsem. ,, Rebecco, Peter je vrah! "