Anděl smrti ✓

2.

Otevřela jsem dveře, rozhlédla se po třídě a směřovala jsem svůj pohled na své místo v poslední lavici. Ale počkat, kdo to tam sedí?

Zůstala jsem bez hnutí stát ve dveří a zírala jsem na kluka v mé lavici . ,, Rebecco! " uslyšela jsem po chvilce,  jak na mě volá třídní učitelka. ,,Tak Rebecco! " Konečně jsem odtrhla svůj pohled na kluka a podívala jsem se na volající učitelku. ,,Tak sedneš si už konečně? " Asi na mě volala víckrát, než jsem si myslela, jelikož uběhly 2 minuty od zazvonění. Pomalým krokem jsem vykročila ke svému místu, kde seděl on. Sotva jsem si sedla, třídní si zavolala toho nového kluka před tabuli, aby se nám představil. ,,Ahoj, jsem Peter. Peter Black. Je mi 17 a doufám, že spolu budeme vycházet " Krásně se usmál. Byla zrovna hodina matematiky ve které já moc dobrá nejsem. Řekněme, že vůbec. Peter se vrátil na své místo ke mně a hodina začala. Měl černé vlasy a malou patku která mu jemně padala do očí. Nemohla jsem z něj spustit oči. Ještě k tomu tak nádherně voněl! Po chvilce mě učitelka vyvolala. Podívala jsem se na tabuli a v hlavě se mi přehrálo něco jako ,, Co.. to jako je? " tohle učivo jsem vůbec nechápala. Zeptala se mě na konečný výsledek, ten jsem samozřejmě nevěděla, takže jsem zůstala zticha. ,, -27 Rebbeco. Probíráme to už dva týdny! " řekla mi naštvaně učitelka. Když začala dál vysvětlovat, tiše jsem si pro sebe zamumlala ,, Jak tomu mám rozumět, když je vaše metoda tak zastaralá. " Peter se tiše zasmál. Podívala jsem se na něho a on se zasmál ještě víc a šeptavým hlasem se zeptal ,, Copak, nechápeš to?" a opět se zasmál. Vážně mluvil na mě? ,,No.. emn " zakoktala jsem. ,, Moc ne, mám v tom hrozný zmatek. " odvrátila jsem svůj pohled od Petera na svůj sešit, který byl celý poškrkaný. ,, Ukaž " vzal mi sešit a začal v něm listovat. ,, Hmm, tohle bude na dlouho. Jestli chceš, můžeme se sejít a já ti to vysvětlím." řekl s úsměvem. Přemýšlela jsem a po chvíli kývla na souhlas. Zbytek hodiny neřekl ani slovo, jen se na mě díval a já na něho. Konečně se ozvalo zvonění a nekonečná hodina matematiky skončila. I když musím uznat, že takhle byla o něco snesitelnější když vedle mě seděl tak krasný kluk. Sklízela jsem učebnice do batohu a mezitím jsem s Peterem navázala oční kontakt. Podíval se na mé vlasy a začal se smát. Chvíli jsem nechápala, ale pak jsem si uvědomila, že musím vypadat jako tarzán. Vlasy jsem měla po celém obličeji a mé oblečení vypadalo jako vytažené z popelnice. ,, Ah, no jo, vypadám hrozně. " řekla jsem. ,, Ale ne, vypadáš nádherně! " z jeho tónu hlasu šlo poznat, že to myslí upřímně. Trochu jsem se začervenala, protože komplimenty opravdu neslyším každý den. ",, Tak teda ještě jednou, já jsem Peter " podal mi ruku. ,, Já jsem Rebecca. Rebecca Young. " usmála jsem se. Vycházeli jsme ze třídy a ptal se, kdy budu mít čas. ,,Co takhle dnes odpoledne? " ,,Jo, to by šlo" usmála jsem se a viděla svou kamarádku Chloe, jak na mě čeká. ,, Už musím jít, kamarádka na mě čeká" ,, Dobře, uvidíme se později. Počkej na mě před školou " řekl. Přikývla jsem a pospíchala za Chloe. ,, Neřekla jsi mi, že máš nového kluka" zasmála se Chloe. ,, Podívej se na mě, já bych kluka mít nemohla" řekla jsem docela vážně. Chloe se podívala za mě a vykřikla ,, Kouká na tebe! "