Anděl smrti ✓

15.

,, To ano. Jenže já jsem anděl smrti " řekl. Právě jsem se dozvěděla, že mi zabil mámu. Cítila jsem se, jakoby mi z hrudi vytrhl srdce. Chvíli jsem se rozhlížela a pak začala utíkat. ,, Rebecco, stůj! " volal.

Neposlouchala jsem ho a dál běžela. Ostré kameny se mi zasekávaly do nohou a vlasy se mi zachytávaly do větví stromů. Proběhla jsem malý lesík a když jsem doběhla na měkkou trávu, zpozorovala jsem na svých nohou  kameny, větvě, bláto a střepy. Vyndala jsem si střepy a uslyšela houkání. Byla jsem poblíž kolejí a právě projížděl vlak. Byla jsem blízko něj a to bylo poprvé, co jsem se na vlak dívala jako na prostředek sebevraždy. Byla jsem naštvaná, smutná, zraněná, bezmocná a necítila jsem žádnou chuť k životu. Má volba byla jasná. Příští vlak bude má vstupenka do lepšího světa. Sotva jsem se zvedla z trávy, ucítila jsem na svých ramenou něčí dech. Peter. Kdo jiný. ,, Co tu děláš, Petře? " zeptala jsem se i když se slzami tak s klidem. ,, Rebecco, miluji tě " zašeptal. ,, Taky tě miluji " odpověděla jsem a zadívala se na rezavé koleje. ,, Pojď, půjdeme domů " řekl a podal mi ruku. Zůstala jsem sedět a dál se dívala na koleje. ,, Rebecco? " oslovil mě. ,, Nepůjdu Petře " odpověděla jsem. Stoupl si přede mě, vzal mi ruku a položil ji na své srdce se slovy ,, S tebou cítím život ". Já mu ukázala své jizvy se slovy ,, S životem umírám ". ,, Jsem anděl smrti, Rebecco. Mohlo by mi být jedno, že se chceš zabít, protože po smrti budu s tebou. Ale je to jiné. Nebudeš cítit lásku, strach, nic. " řekl. ,, A právě to chci. Nic necítit " odpověděla jsem. Peter věděl, že jsem rozhodnutá. ,, I z anděle se může stát mrtvá osoba bez citů " řekl po chvilce. Pevně mě objal a já cítila jeho horké slzy, jak mi stékají po rameni. ,, A co táta a tvá kamarádka? " zeptal se po chvíli. ,, Ona to pochopí a on si mě nezaslouží " usmála jsem se. Kráčeli jsme po kolejích, ruka v ruce a čekali na konec. Najednou se ozval ten zvuk, na který jsme čekali. Zastavili jsme se a dívali se navzájem do očí toho druhého. Nebála jsem se, věděla jsem, že ať skončím kdekoliv, bude mi tam líp. Konečně budu zase s Chloe a s mámou. ,, I když k nim nebudu nic cítit " zamumlala jsem si. ,, Rebecco, city nebudeš cítit k novým osobám. Lidi, které miluješ budeš milovat navždy ať už budeš kdekoliv " usmál se Peter. Když mi tohle řekl, cítila jsem větší klid a radost. Vlak se pořád přibližoval. Už jsem začínala cítit vánek na svých zádech.  Naposled jsem spatřila jeho krásně modré oči. Naposled jsem cítila jeho rty. Naposled jsem slyšela ten hlas, který šeptá ,, Miluji tě!. " A naposled jsem vydechla..