Anděl smrti ✓

1.

Nevěřícně zírám na budík a pokouším se probrat. Ano, opět jsem spala jen 2 hodiny a z postele vstávám s obrovskou únavou. Už zase se mi o tom zdálo. Zase se mi zdálo o mámě. Je to každou noc a doteď jsem nepochopila, proč mě má máma straší ve snech. Nebo volá k sobě? Přemýšlení mi zabralo několik minut a já začínala panikařit. Kolik, že to vůbec je? 7:45?! Rychle na sebe hodím první oblečení, které mi přijde pod ruku, udělám si hygienu, vlasy do drdolu a jdu. Celou cestu jsem do školy běžela, ale přece jenom jsem to stihla. I když jsem byla zpocená, měla na sobě jen bílé volné tričko s černými vytáhanými tepláky a vlasy po celém obličeji, tak jsem to stihla. Šla jsem ke své skříňce, kde už na mě čekaly vulgární vzkazy od mých spolužáků. Jsem na to zvyklá, takže jsem je jen strhla ze skříňky, přezula se a šla do své třídy. Cestou jsem potkala svou jedinou kamarádku Chloe, která mi vyprávěla, jak je její nový kluk Dominik úžasný. Ten pocit jsem ještě nezažila. Z nějakého důvodu se mě kluci stranili. Najednou zazvonilo a každá z nás šla do své třídy s tím, že se uvidíme později. Otevřela jsem dveře, rozhlédla se po třídě a směřovala jsem svůj pohled na své místo v poslední lavici. Ale počkat, kdo to tam sedí?