Anděl smrti ✓

7.

  Z dálky jsem viděla Chloe. Rozběhla jsem se za ní a viděla, jak má modřiny na ruce a monokl. ,, Co se ti proboha stalo?! " zeptala jsem se udýchaně. ,, Sledovala jsem Dominika a.... "  

,, A co?! " zeptala jsem se. Chloe se podívala přes mé rameno a odešla. Podívala jsem se za sebe a tam stál Dominik. Byl tam i Peter, takže jsem se nebála. Vrazila jsem do něho a křikla ,, Co jsi udělal Chloe? Tak co jsi jí udělal?! ". Dominik viděl, že ho Peter hlídá, tak se zvýšeným hlasem zeptal ,, Ona ti něco říkala? Co ti řekla?! ". ,, Neřekla mi nic, ale je celá pomlácená! " zařvala jsem na něj. ,, To není moje starost! " křikl a odešel. 

Po měsíci

Chloe do školy přicházela pořád víc a víc domlácenější. Nemohla jsem uvěřit, že to učitelé neřešili. Chloe se mnou odmítala mluvit a za celý měsíc ve škole byla asi jenom na dva týdny. Po posledním týdnu, co Chloe nebyla ve škole jsem se dozvěděla, že je v nemocnici. Okamžitě jsem se vydala za ní. ,, Chloe, Chloe! " řvala jsem přes celou chodbu. Ale Chloe mě slyšet nemohla. ,, Co se stalo?! " ptala jsem se doktorů. ,, Chloe srazilo auto. Podle všeho to byl pokus o sebevraždu. " řekl doktor. ,, Pokus o sebevraždu? Proboha proč?! " nechápavě jsem zírala na doktora. ,, Chloe podle její rodiny se už dlouho domů vracela s modřinami. S nikým nekomunikovala a někdy nebyla ani schopná vstát z postele. " odpověděl. ,, A jak na tom Chloe je? " zeptala jsem se a cítila, jak se mi do koutku očí hrnou slzy. ,, Je na tom velice špatně, to auto jelo rychle. " podíval se na Chloe. ,, Ale.. dostane se z toho, že jo? " tentokrát jsem při otázce cítila, jak mi desítky slz stéká po tváři. ,, Šance je malá " odpověděl a sklopil hlavu. ,, Dobře, děkuji " zakoktala jsem a vyběhla z nemocnice přímo k jejím rodičům. Začala jsem se vyptávat na Chloe, co se jí stalo a zároveň jsem se její rodiče snažila utěšit. ,, Chloe ti napsala dopis v případě, že by.. " řekla její máma nedokončenou větu a podala mi dopis. Po půl hodině jsem se vracela domů a cestou jsem potkala Petera, kterému jsem vše řekla. Ale nevypadalo to, že by ho to překvapilo. Jakoby to věděl. ,, Mám dnes zůstat s tebou? " zeptal se Peter. Po tom měsíci jsme se s Peterem sblížili ještě víc a často spával u mě. ,, To by jsi byl hodný " řekla jsem a s novými slzami ho objala. Trvalo mi dlouho, než jsem usnula ale nakonec přece jen. Ráno bylo ale o něco bolestivější. V šest hodin ráno mě vzbudil telefonát o tom, že Chloe zemřela. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce a zastavil dech. Peter mě pevně chytl a opakoval ,, Rebecco, Rebecco. To bude dobrý. Bude to dobrý Rebecco " křičela jsem a brečela.  Celý den jsem zůstala doma a jenom brečela a dokola si v hlavě přehrávala otázku, co se doopravdy stalo. Večer Peter odešel z pokoje, že mi udělá něco na jídlo. Musela jsem tu chvíli využít. Nedokázala jsem to unést. Vzala jsem žiletku, zamkla se v koupelně a silně si pořezala zápěstí. Ale tolik krve jsem ještě neviděla. Omotala jsem ránu ale krev tekla dál. ,, Ale ne. " řekla jsem si v duchu, když jsem začala padat na zem. Najednou jsem slyšela bouchání na dveře a hlasité volání ,, Rebecco! Rebecco! " dvou hlasů. Můj táta a Peter. Vyrazili dveře a Peter mi chytl hlavu, zatímco táta volal záchranku. ,, Rebecco, ne! "