Anděl smrti ✓

4.

  Vzbudila jsem se s obrovskou bolestí hlavy.. Pomalu jsem otvírala oči a chtěla si sáhnout na hlavu. Ale počkat, tohle není můj pokoj!  

Začala jsem panikařit, když jsem zjistila, že sedím na židli a mám svázané ruce. Seděla jsem v prázdné místnosti. Už byla asi noc jelikož venku byla tma a jediné světlo co v místnosti bylo, byl měsíc, který svítil skrz rozbité okno. Začala jsem se rozhlížet víc a víc a za chvíli jsem rozpoznala tři černé postavy blížící se ke mně. Adam, Mike a Tom. Myslela jsem, že ve škole jim to stačilo ale očividně ne. Dostala jsem opravdu strach, protože Adam údajně kdysi někoho zabil. Už je to dávno a zapomnělo se na to. Adam se začal přátelit s Mikem a Tomem a úplně je změnil. Jsou to ti největší hajzlové na škole a vůbec, v celém městě. Bohužel jim vždycky všechno prošlo. A teď tu jsem jenom já, Mike, Tom a údajný vrah. Ale počkat, někdo je zamnou! Nevěděla jsem, kdo to byl. Snažila jsem se hlavou naklonit k tomu, kdo zamnou stál, ale viděla jsem jen kluka s černou maskou. Smrděl jako skořice! Chytil mě pod krkem a foukl na mě kouř z cigarety, kterou před chvílí dokouřil. Adam ke mně přišel blíž a začal chodit okolo židle. ,, Co to má znamenat? Okamžitě mě pusť! " křičela jsem na něho. Myslela jsem, že tohle je jenom ve filmech a tak mě nenapadlo nic lepšího, než křičet. Ten kluk za mnou mi ale dal ruku přes pusu a já cítila, jak se jeho prsten dotýká mých rtů. Najednou si Mike a Tom klekli vedle mě, každý z jedné strany a Adam stál přímo naproti mě. ,, Víš, Rebecco, nejsi tak ošklivá. " řekl Adam a slizce se na mě podíval. ,, Jdi do prdele! " snažila jsem se zakřičet přes to, že to přes cizí ruku moc nešlo. Adam mi ale očividně rozuměl a dal mi facku. Chytl mě za vlasy a přibližoval se svými ústy k mým. Když byl ale už opravdu malý kousek od mých, zastavil se. Nebo spíš, někdo ho zastavil. Viděla jsem, jak ho někdo, nebo něco stahuje po podlaze. Táhlo ho to po podlaze až ke dveřím, které byly na konci místnosti. Tomu stvoření svítily oči. Jeho bledě modré oči byly jako pouliční lampa která osvicovala celou místnost. Adam tam zůstal ležet. Ani se nepohnul. To stvoření se přiblížilo ke mně. Přesekl provaz, který mi svazoval ruce a pošeptal ,, Uteč! " Ten hlas. To je přece Peterův hlas! ,, Petře? " oslovila jsem ho v údivu a znovu se na něho podívala. ,, Tak běž! " křikl. Rychle jsem se vzpamatovala a utíkala. Po chvilce běhu jsem zalapala po dechu ale už poznala, kde jsem. Zpomalila jsem a začala přemýšlet. Byla jsem si jistá, že to byl Peter. Nebo ne? Nevěděla jsem, co si o tom myslet. A vůbec, co se tam stalo po mém odchodu? Viděla jsem, že už svítá a Chloe vždycky stávala brzy. Šla jsem tedy k ní a všechno jí řekla. ,, To se musí nahlásit! " vykřikla Chloe, když mě vyslechla. ,, Né, to né. Kdo ví, čeho je schopný " povzdechla jsem si. ,, Chloe prosím, slib mi že to nikomu neřekneš " Po nekonečném přemlouvání mi to Chloe slíbila. ,, No dobře, dobře Rebecco. Hele ale, dnes zůstaň doma. Bude to tak lepší. Stejně by jsi ve škole usnula. " pokusila se o úsměv. ,, Asi máš pravdu. Chloe, že se mnou dnes odpoledne budeš? " nechtěla jsem být sama. ,, Měla jsem být sice s Dominikem.. ale to zruším. " řekla mi a její úsměv se vytratil. ,, Ne, to ne. To je dobrý Chloe. Nebo víš co? Můžeme jít všichni. " to jsem moc nechtěla, protože nesnáším seznamovaní, ale neměla jsem moc na vybranou. ,, Dobře. Tak ve tři u školy. " souhlasila. Přikývla jsem a odešla domů prospat se. Kolem třetí hodiny jsem šla ke škole kde už na mně Chloe a Dominik čekaly. ,, Tak tohle je Dominik. Dominiku, Rebecca " řekla Chloe a usmála se. Dominik mi podal ruku a v tu chvíli zafoukal vítr směrem ke mně. Ta vůně, ten pach. Skořice! Když jsme si podali ruce, cítila jsem prsten. Vzala jsem Chloe za ruku a strhla ji k sobě dál od Dominika. ,, Chloe, to je on! "