Call me Anabell. [Book #3]

Kousíček po kousíčku

Dojela jsem domů ze studia, kde jsem v podstatě měla schůzku s jednou ženou, která bude má 'trenérka' a domlouvaly jsme se na hodinách, co a jak.

Vešla jsem vchodovými dveřmi a zahlédla mámu, jak sedí u stolu a pláče...

„Mami?" Přišla jsem k ni a dala ji ruku na rameno. „Co se děje?" Podívala se na mě, utřela si slzy a pevně mě objala. Vůbec jsem netušila co se děje, ale doufala jsem v to, že se to každou sekundu dozvím.

„Babička zemřela." řekla po odtáhnutí. Chvíli mi trvalo než můj mozek na to zareagoval, a tak jsem se pár sekund koukala do prázdna. Najednou jsem sebou sekla na zem a viděla pouze bílou stěnu a mámin obličej.

Zasekla jsem se na tolik, že jsem si říkala jestli vůbec žiju...

Všechno se pomalu hezky po kousíčku rozpadá a já jsem stále tady. Co jsem komu udělala...

------------------------

Zamrkala jsem očima a koukla se, kde to jsem. Ležela jsem na sedačce a máma u mě klečela.

„Jsi v pořádku?" zeptala se. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na ni. „jo" řekla jsem. Postavila jsem se a řekla mámě, že se jdu projet.

Když jsem nastartovala, vydala jsem se někam daleko kde to v podstatě neznám. K molu, které bylo od baráku jen pár kilometrů...

Dorazila jsem k molu a pomalým krokem jsem se vydala úplně na konec, kde jsem se posadila a koukala na okolí, kde nikdo nebyl... Po tváři mi stékaly slzy a ve mně se začal hromadit veškerý vztek za celou tu dobu.

Začala jsem křičet a brečet najednou.

„Proč!" zařvala jsem.