Call me Anabell. [Book #3]

Nepatříš tady!

„On mě políbil?!" vzbudila jsem se z euforie. Netuším proč, ale sešla jsem schody a ... „Ne! Ne! A Ne!" křičela jsem na něj. „Nebudeš si dělat se mnou co chceš! Neměl jsi mi ani vlézt do mého života!!!" bouchala jsem do jeho hrudi.

„Zlato! Přestaň, klid..." někdo mě chytl a odtáhl. „Nee!" Křičela jsem dokud jsem neztratila pohled na Chrise, ale koukala jsem na tátu... „Co se tady děje! To nemůžu mít ani klid!?" vběhl Harry. Měla jsem slzy v očích a koukala na ně. Kroutila jsem hlavou a cítila, jak mi slzy drnou na povrch. „Ne, nemůžeš mít klid, protože ty a Elis a Chris!" zařvala jsem „Jste všechno zničili! Všechno!" dokončila jsem a šla po schodech do pokoje... „Anny.." řekl někdo. Zastavila jsem, utřela si slzy a otočila se s falešným úsměv. „Všechno je v naprostém pořádku." řekla jsem kousavě.

Seděla jsem u okna a koukala, jak venku prší... V pokoji mi hrály 'smutné' písničky a já měla čím dál víc zarudlé oči...

Po chvíli jsem se zvedla a šla si napustit vanu. Než jsem však do ní vlezla zamkla všechny dveře kudy se, kdo ke mně mohl dostat a vzala si ze skříně flašku vodky kterou jsem měla už snad dva měsíce pro horší chvíle.

Ahoj! Omlouvám se moc, že jsem dlouho nic nevydala... Ale upřímně, nebudu si na nic hrát. Nějakou dobu jsem nemohla najít cestu zpět k psaní, nevěděla jsem jak dál pokračovat... Doufám, že to chápete. 

Snad se vám líbí <33

Love ya!