Call me Anabell. [Book #3]

Od doby, kdy tě přivezli

Všude kolem mě něco pípalo a já zlehka otevírala oči. Zprvu jsem viděla rozmazaně a trochu vnímala okolí.

Když jsem zaostřila a viděla všechno, jak by mělo vypadat, tak jsem zahlédla známou osobu, která mě držela za ruku. „Anny." Nahnul se ke mně a ptal se na otázky typu jak mi je... Moje oči zůstaly na mých rukou. Jedna byla obvázaná a druhá. Druhá byla napojená nejspíš na kapačku. „Mě to ale nezajímá! Máte používat..." zasekla se máma. „Anny!" rychlým krokem šla ke mně. Líbla mě na čelo a objala. „Zlatíčko. Bože můj..." „Jsem v pořádku." řekla jsem. Můj pohled zůstával na něm.. „Chrisi.. jestli chceš můžeš jít domů se vyspat." řekla máma.

Když Chris odešel s Harrym a Elis, tak tady zůstala jen máma s tátou. Táta si šel pro kafe a já si povídala s mámou.

„Jak snášíš, že za pár dní budeš babička?" ušklíbla jsem se. „Nech toho... S nimi si to ještě vyřeším, ale ty mi řekni..." zasekla se. „Proč? Proč jsi to zase udělala?" měla smutný výraz na tváři. Věděla jsem, že bude zklamaná... A taky mi došlo, že její víra už nebude u mě.

Opětně jsem to pos*ala.

Měla jsem slzy v očích a zároveň jsem se dívala na mámu. „Je to složité..." „Povídej." chytla mě za ruku. Zhluboka jsem se nadechla a vše ji vysvětlila.

„Chris tady byl od doby, kdy tě tady přivezli. Myslíš, že si s tebou zahrává?" zmlkla. „Cože?" „Ano, byl tady doposud. Bál se o tebe a myslím si, že i když to vypadá a hraje si, že tě nemiluje... V hloubi duši ano, ale nemůže se najít." řekla.

„Dámy, jsem tady. Anny." přišel táta...

Tadáááá. :D  Snad se vám líbí! <3

Love ya! 

Veronica