Call me Anabell. [Book #3]

Jsem u tebe

Byly tři hodiny ráno a mně brněl mobil. Podívala jsem se a viděla spoustu zpráv a zmeškané hovory od Chrise. Posadila jsem se a zavolala mu zpět.

„Anny?!" vystrašeně řekl mé jméno. „Ano?" „ Jsi v pořádku? Vůbec ses mi neozvala." slyšela jsem zvuky auta. „Ty jedeš v autě?" „Ano, za tebou..." „Nemusíš jezdit, jsem v pořádku..." selhal mi hlas. „Za pět minut tam budu." típl hovor.

Položila jsem mobil na poličku, která byla pod postelí a uvědomila si, že jsem ještě v oblečení v čem jsem přijela, make-up mám po celém obličeji, a tak rychle jsem vzala odličovací ubrousky a setřela si ho. Vlasy jsem si dala do drdolu a šla čekat ven, aby zvonek nevzbudil mámu s tátou...

Když jsem čekala ani ne dvě minuty venku, všimla jsem si že Harry tady nemá ještě auto. Což znamenalo, že je u Elis. Z přemýšlení mě vyrušilo auto, které zaparkovala a z něho vylezl Chris. Šel ke mně rychlým krokem, a když byl u mě objal mě. „Tak moc jsem se o tebe bál!" políbil mě do vlasů. „Miluju tě." řekla jsem. „Já vím." Uchytil mou hlavu do jeho dlaní a já se tak dívala do jeho oříškových očí.

-----------------

Chris byl v pokoji a já zrovna vyšla ze sprchy. Měla jsem na sobě černé triko se šedými šortkami a na hlavě turban. „Už mi řekneš co se stalo?" „Nic..." „Anny!" skočil do řeči. „Bylo to jen nedorozumění, byli jsme s Harrym na diskotéce, abych ho přivedla na jiné myšlenky. Jenomže mi nedošlo, že tak můžu uškodit i sama sobě." díval se na mě podezíravým pohledem. „Takže?" pošoupl mě. „Začala jsem hledat Harryho v nějaké chodbě a prostě..." mluvila jsem opatrně. Chris se postavil přede mě a čekal. „byl tam nějaký kluk, který mě začal osahávat..." „No to si snad děláš srandu?!" „Ale nebýt Harryho, tak sama nevím co se mnou je..." řekla jsem rychle. „Jsi v pořádku?" ptal se. „Ano... už ano." objala jsem ho.

×Tak co zatím říkáte? Jak myslíte, že to dopadne? :)×

Veronica <33