Nezasloužím si tě.

92 4 1
                                    

Máma s tátou se bavili s ostatními a Chris se mi nějak vytratil, nejspíš byl s Harrym. Já stála v kuchyni se skleničkou džusu a koukala jsem na ostatní jak se baví, pomalu jsem si uvědomovala, že mám konečně osmnáct...

„Zlato?" Přišel ke mně Chris a chytl mě kolem pasu. Podívala jsem se na něj a on mě políbil na čelo. „Copak se děje?" zeptal se "Nic." usmála jsem se.

Odložila jsem skleničku na menší ostrůvek, který jsme měli v kuchyni a přitulila se ke Chrisovi. „Miluju tě." zašeptala jsem. „Já tebe."

--------------------------------------

Bylo šest hodin ráno a všichni pomalu odcházeli, loučila jsem se s nimi a pak jsem odešla do pokoje. Po chvíli tam přišel i Chris a začal si balit věci.

„Nechceš tady přespat? Přece jenom je po šesté hodině." Otočil se a odložil tašku na zem. Pohladil mě po tváři a dal mi pusu na čelo.

„Víš, že si tě nesmírně vážím?" Chtěla jsem něco říct, ale on pokračoval. „Někdy si říkám, jak vlastně můžu mít tak úžasnou přítelkyni a budoucí ženu, protože jsi tak dokonalá..." přitiskla jsem své rty na ty jeho. „nezasloužím si tě..." dořekl.

„Doufám, že mi teď nechceš vzít prsten a utéct." řekla jsem a on se zasmál. „Ne." Na jeho obličeji zůstal úsměv a já ho pohladila po tváři. „Kdyby sis mě nezasloužil, tak spolu vůbec nejsme a před..." Vzala jsem jeho ruku a podívala se na jeho hodinky. „před pěti hodinami a půl bys mě nežádal o ruku." usmála jsem se.

Call me Anabell. [Book #3]Kde žijí příběhy. Začni objevovat