Call me Anabell. [Book #3]

Závěr

O rok později

„Ahoj, kočičko naše." držela jsem prstíky malé Kate. Elis se na mě podívala s úsměvem. „Harry je tady s námi." řekla jsem se skleněnými očima.

------------------------------

Seděli jsme celá rodina na terase a já se postavila. Vzala jsem skleničku s vínem do ruky a všichni ztichli.

„Chtěla bych pronést přípitek a říct pár slov." hrnuly se mi slzy do očí. „Dnes je to přesně rok, kdy...." utřela jsem si slzu. „Kdy můj bratr, věrný přítel, a taky nejlepší syn..." slzy mi stékaly po tváři. „zahynul... Ale vlastně, nezahynul. Je tady s námi a jsem si jistá, že někde tam nahoře na nás kouká a usmívá se jakou pěknou dceru, přítelkyni a rodinu..." usmívala jsem se. „tady nechal... Proto bych si chtěla připít na nejúžasnějšího člověka, kterého jsem kdy poznala. Harry, všem nám tady scházíš." plakala jsem.

Všichni se postavili, zvedli skleničku nahoru a společně řekli větu. „Na Harryho."

Když jsem se rozhlédla viděla jsem, jak se Elis snaží zamaskovat slzy, a tak všichni ostatní, máma.. Mámu to ranilo nejvíc, ale přes to všechno byla silná.

Život je jeden příběh, který si vytvoříš podle sebe. 

Nemůžu uvěřit, že je konec. Když jsem psala tuhle část... ještě do teď tady brečím jako želva. <3

Your Veronica <3