Tajemství [Drarry]

26. kapitola - S pravdou ven

,,Proč by to dělal? Rone, nehádej se se mnou." Zaslechl kousek z rozhovoru Harry, když procházel knihovnou. ,,Určitě to nic neznamená. Sice tomu nevěřím, ale konec konců můžeme se ho zeptat sami." promlouval stále dívčí hlas, patřící Hermioně.

Au! Bolest Harryho palce na nohou a knihy ležící na něm, které spadly z police. Byl prozrazen. Rychle se je snažil posbírat, ale nebyl teď tak mrštný, aby to stihl, než se sem přiřítí jeho kamarádi. ,,Harry, co to tu děláš?!" zeptali se ho oba zároveň, když viděli spadnuté knihy a klečícího Harryho. ,,Jen jsem něco hledal a byl jsem neopatrný a..." hluboce vydechl a jeho pohled klesl na zem.

,,Počkej pomůžeme ti." nabídla se za oba Hermiona a klekla si vedle jejího kamaráda. Totéž udělal Ron. ,,Víš, Harry, přijde nám, že se nějak moc bavíš s Malfoyem." začala, zatímco sbírala knihy.. Harry zvedl hlavu a vylekaně na ní koukal. ,,Nic proti tomu nemáme, jen... nechceš nám k tomu něco říct?" Oba čekali na odpověď a Harry čekal, jestli ho rychle nenapadne nějaká skvělá výmluva. Ovšem nic takového nepřišlo a nechtěl lhát.

,,Víte, měl bych vám říct pravdu. Jste mojí přátelé a já už to před vámi dál tajit nemůžu." Jeho kamarádi stále čekali, co přijde. Ale ať už by to bylo cokoliv, stáli by vždy při něm. ,,Já a Malfoy jsme víc než přátelé. My se máme rádi." Bezeslov a nevěřícně si teď Ron s Hermionou přáli, aby tohle neslyšeli. Možná jen špatně slyšeli... ,,Miluju ho." Aha, tak slyšeli dobře. Hermiona se snažila zachovat klid a nepanikařit, což bylo nad míru těžké.

,,Já... Harry, nevím, co bych ti na to řekla. Pokud je to opravdu tak, jak říkáš, pak..." Snažila se vymyslet něco povzbuzujícího, rozumného, ale nešlo to, ,,...Pane jo, vážně jsi mě zaskočil." Harry sklopil hlavu a chtěl všechno vrátit zpět. V tom najednou: ,,Harry, moc vám to přejeme, že Rone," a bouchla Rona do ramene, ten vzápětí přikývl, ,,a jsme rádi. Jen je to nezvyklé." dokončila povzbudivě a vlídně se usmála. Harry zvedl hlavu, podíval se na ni. Hermiona byla tak chápavá a měl radost, že to vzala takhle. Okamžitě ji objal. ,,Chlape, je to divný, ale není to tak divný jako Snape a umyté vlasy. Přeju ti to." řekl nakonec Ron.

Všichni se posbírali ze země, uklidili knihy a odešli spolu na vyučování. Konečně se s tím mohl někomu svěřit. Ale to bylo to. Mohl? Draco by si to určitě nepřál, ale co mohl dělat. Dneska se zase uvidí a budou si muset promluvit.

Všechno zatím dobrý, uvidíme, co na to Draco.😏 Děkuji všem mým čtenářům, jste skvělí. Určitě tenhle příběh posílejte svým přátelům, Potterheads, pokud možno. Těším se na vaše ohlasy. ✌