26.2.17
Už ležím v posteli, jelikož jsem nemocná a hledím do stínů mého pokoje, kterých je tu požehnaně. Sice je tu tma, ale za tu spoustu let, co tuto místnost okupuju, se tady vyznám úplně dokonale. Jelikož jsem nevečeřela, mám strašnou chuť na něco sladkého, takže vstávám a poslepu přecházím na druhou stranu pokoje, kde vyrabuji svojí "skrýš" se sladkým. Zrovinka dneska byla doplněna o spoustu sladkého, od mojí tety, které jsem pomáhala s organizací karnevalu. Vybírám si Ledové kaštany v bílé čokoládě a pomalu ukusuji tu dobrotu. Hmmm, takovéhle sladké chvilky bych si mohla dělat častěji..
Po dokousání té dokonalé pochoutky si jdu ještě jednou vyčistit zuby a znovu si lehám do postele. I přes únavu se ještě pomodlím, ale teď už opravdu nemůžu a musím jít spát. Dobrou noc! A sladké sny 😉😉
ČTEŠ
50 Rivaiřiných postřehů aneb dobrou noc
Short StoryVečery prosezené na parapetu, kdy se měsíc snaží skrýt mezi mraky a noční vítr prudce vane. Kdy je jediným zdrojem osvětlení osamělá lampa, jež se skrývá na kraji lesa. A kdy se jediným místem, které pozoruji, stává daleká a temná noční krajina. V...
