50 Rivaiřiných postřehů aneb dobrou noc

36.

o4.o4.2o17

Zazněl gong a vetěly šípy. Bojovníci započali válku a dvě armády se střetly ve spoustě krvavých bojů, při kterých přišlo o život nemálo lidí. Všichni byli vyčerpáni a strach ze smrti ještě navyšoval jejich nevoli k dalšímu boji. Zkrátka odmítali znovu pozvednout železné meče a vrhnout se do boje jen kvůli téměř nepotřebné části země.

V tomto okamžení si začali lučištníci uvědomovat své mocné postavení. Při bojích byli relativně v bezpečí a mohli rozhodnout o životech pouhým pohybem ruky, která držela šíp. Pochopili, že jen na nich závisí výhra a toto poznání jim stouplo do hlavy.

V příštím boji tedy bojovali o to urputněji, aby dosáhli ještě vyššího postavení, než, ve svých myšlenkách, měli. Jeden z nich si však dovolil příliš; vyslal šíp přímo na nejvyššího generála protějšího vojska, snad aby ukázal svou píli. Nikdo z nich však nevěděl, že právě tento člověk byl klíčovým k ukončení války a návratu domů.

Šíp proletěl jeho hlavou s odporným mlasknutím a přistál na zemi v kaluži krve, která nepatřila nikomu jinému než generálovi.

Válka po tomto incidentu trvá dodnes, víme však jediné - všichni pyšní lučištníci byli popraveni a jejich mrtvá, odulá těla se na provazech houpala ještě několik týdnů, snad pro výstrahu všem podobným, pyšným lidem.

Dobrou noc!