50 Rivaiřiných postřehů aneb dobrou noc

6.

28.2.17 - na okně se usídlil Štěpa a mně se ho nechce sundavat

Ležím v posteli v temnotě svého pokoje a přemýšlím o všem možném. Venku prší a mně se v hlavě rodí další pohádka.

Celý svět nad námi se dělí na světlé a tmavé mraky. Světlé jsou mraky teplého, trochu větrného počasí, ze kterých občas spadne sníh, avšak tmavé jsou mnohem zajímavější. Na nich se každým dnem rodí tisíce milionů nových životů. Nových, téměř neviditelných kapiček deště, které spousty z nás nenávidí. Déšť však nastává pouze tehdy, když se kapky na tmavém mraku přemnožení kapek, některé z nich následně spadnou dolů, kde se stanou součástí potoků, řek, jezer nebo i moří. Pak se mohou znovu vrátit na svůj mrak, aby se mohli přivítat se svými známými a pořádně oslavit návrat.

Horší to však je, když se potkají světlý a tmavý mrak, které se mezi sebou nenávidí. To pak nastává válka, které my lidé říkáme bouřka.

Další příběh je dokončen a já mohu, hned po modlitbě, jít spát.
Dobrou noc!